„Ne-Volnictví“. Povolební komentář publicistky Šárky Dittrichové

Nebo o výprodeji značkových stopek v domově důchodců? Copak už nebylo na téma voleb řečeno vše a nebylo to řečeno stokrát? Šesté komunální volby, slušná 45 procentní účast, rekordní počet kandidátů, přetlak nezávislých sdružení, odklon od stranické politiky, pár skandálů, nulová překvapení. Děkujeme, to už jsme slyšeli. Co tam máte dál?

Takže jste říkali, že máme za sebou šesté svobodné a nezávislé komunální volby? Hm.

Nejhorší je, když máme rozvíjet předpoklad, který je vratký ve svém samotném základu. Když máme stavět konstrukci své integrity na kameni, který se vrklá.

Nezávislé. Svobodné. Komunální. Volby. Opravdu? Tak jo. Tak o něčem jiném.

Včera jsem byla v Libereckém divadle F.X. Šaldy na nové výborné Raimontově inscenaci Višňová sad. Letitý sluha Firs, kterého dojemně hraje stařičký pan Skopeček, pronáší k panstvu, které opouští svůj domov, slavnou Čechovovu repliku:

"Tehdy to začalo také tak: Nejdříve zapraskalo v kamnech, potom houkala sova. A pak se to stalo."

"A co, Michale Ivanoviči:"

"Zrušili nevolnictví."

Jedna z nejlepších Čechovových narážek, díky které se divadelní vědci ještě 110 let po jeho smrti přou, zda jeho hry zařadit mezi komedie, tragédie, tragikomedie nebo lyrické hry.

Hned mě napadlo: Kdybych nebyla publicista ale dramatik, do jakého žánru bych zařadila právě proběhlé komunální volby v našich pohraničních obcích? Drama? Fraška? Sci-fi? Akční thriller? Komunální satira? Další díl nikdy nekončící soap opery?  Nové dějství "Našich furiantů"? Či snad "Válka s mloky?" Proč se staly všechny podstatné události našeho komunitního života náplní excelových tabulek a blikajících jedniček a nul? Kde se v soukolí venkovských statistik ztratilo umění a zemitá esence skutečného života? Klasický český jazyk našich vlastních literárních velikánů? A kde se především ztratil fakt, že současný volební systém, a z něho vyplývající politika, se tak nějak šesterým "houkáním sovy a praskáním v kamnech" stává novodobým nevolnictvím? Ne-volnictvím, které - stejně jako melancholická a neukotvená ruská duše - máme tak rádi, že pro něj hlasujeme ve "svobodných volbách"?

Řekněte mi ale upřímně: jaká svoboda, když každá druhá koruna je kontrolována státem a obcemi protékají rozpočty přerozdělované rovnostářsky z vnějšku obce bez ohledu na její vlastní potenciál, její vlastní vize a iniciativu? Jaká komunální volba, když  se 30 haléřů z každé koruny ztratí v "transakčních nákladech" státu? Jaká nezávislost, když 80% faktické moci je dávno vyvedeno z obcí ven a obec svým občanům nemůže poskytnout ani takové elementární služby, jako je stavební povolení, živnostenský list, lékařské ošetření či školní vzdělání? Jaké komunální volby, když se přes obce protáčejí evropské dotace do měst a Program rozvoje venkova je ve skutečnosti programem rozvoje měst?

A přesně podle osy těchto otázek, a to i bez ohledu na to, zda si je někdo vůbec položil, se po nových volbách v našich obcích zformovaly dva hlavní proudy komunální politiky, které budou obce rozvíjet v následujících čtyřech letech.

Na jedné straně obcemi prorůstá pevná pavučina kariérních úředníků evropského střihu, u nás řekněme sloučených kolem "Starostů Liberecka" a pevně strukturovaných velkých politických seskupení. Je to síť, kterou utkala centralistická byrokracie. Bez urážky: paní krámské, bývalí obecní strážníci nebo účetní z malých obcí se postupně, ochotně a bez překotného přemýšlení, naučili z jednoho šanonu, který dříve starosta potřeboval pro řízení obecních zastupitelství, zaplnit a průběžně krmit šanonů deset.

V nikdy nekončících státem placených školeních vysedávali se starosty okolních obcí a postupně začali hovořit stejným úřednickým metajazykem. Takto se sice po horizontální linii domluví starosta z Kravař se starostou Krompachu, Jiřetína ale i Žitavy nebo Bogatyny, pohříchu se však nedomluví  s vlastním občanem v rodné vsi. A jako vedlejší produkt svého jistě poctivého snažení prorostla i tou nejmenší pohraniční obcí pevná byrokratická síť, v které je pozice "pavoučků" neohrozitelná, protože je utkaná ze vztahů s extravilánem obcí, bez kterých se jejich funkční život dnes neobejde.

Stovky starostů krmí síť

Ve svých úřadech pak starostové a tajemníci tráví většinu času přeposíláním interních informací po jednotlivých databázích kontaktů, což obci jako takové nepřináší opět nic. Pouze stovky starostů krmí síť.  A ta je hladová, protože ze své podstaty sama nic neprodukuje. A ke své existenci potřebuje testosteron, který vzniká vně sterilního přítmí byrokratických rozhodnutí. Organickému růstu "dobrých nápadů a osobní iniciativy" však tato síť nemůže prakticky nic nabídnout, protože svou moc předala systému - onomu novodobému ne-volnictví.

A právě v tomto silovém poli se bude zřejmě odehrávat hlavní dějová linie vítězů komunálních voleb z řad kariérních úředníků, která v časově a prostorově vzdálenější trajektorii víceméně opisuje dnes již atropovanou "kmotrovskou" politiku ODS, známou z velkých aglomerací. A kde zvolení zástupci budou poskytovat svým voličům především své "vztahy", "známosti", "kontakty" a "vliv".

V praxi takovýto systém spravování obcí vypadá tak, že síť kontroluje a ovládá prakticky každý jeden úkon obecních úřadů. Je třeba mluvit o tom, že ne všude je tento systém přínosný fungování a rozvoji obcí a že ve skutečnosti často slouží víc sám sobě než občanům?  Pro jistotu si projdeme jen pár základních funkcí současných obecních úřadů. Bez opory v centralizovaných a nezávislých mocenských klastrech nedostane občan od svých "svobodně zvolených komunálních zastupitelů" v malých obcích prakticky nic.

Jediný příklad: V Mařenicích patří sociální odbor pod Cvikov. Nově pod MÚ Nový Bor. Když se obrátíte na starostu Nového Boru o radu v sociální oblasti, dostanete informaci, že sociální odbor je autonomním systémem s vlastní hierarchií a pravidly, a jako takový podléhá výhradně centrále na kraji a poté v Praze. Také slyšíte ty ozvuky "krajských aparátčíků a soudruhů z okresu"?

Stejně tak dopadnete, když si ve stejné obci budete stěžovat na zneužívání sociálních dávek. I když se jedná o souseda, budete odkázán na příslušný orgán -  Úřad práce v Novém Boru.  Odtud se vaše stížnost na zneužívání sociálních dávek posune do České Lípy a odtud do Liberce. Za jednou anonymní úřednicí, která u vás v obci jedinkrát vyplnila svou normalizovanou čtyřbodovou tabulku, a "nemá na vás čas, protože nemá jen vás" se vztyčí dvacetihlavá saň systému, který chrání sám sebe, ne vašeho okradeného souseda.

Řešení kriminality a občanskoprávních sporů je z obcí vyvedeno ven úplně a právo na ochranu majetku, zdraví a života třímají v rukou lidé, kteří vás v životě neviděli a které jste v životě neviděli vy. A které jste rozhodně nevolili.

Odpadky se budou vyvážet ve středu

O čem tedy tak nezávisle a svobodně zvolení starostové obcí budou rozhodovat?

O tom, kdy se bude slavit posvícení, o tom, že se bude večer svítit a odpadky se budou svážet ve středu. A vstávat se bude ráno a než půjdeme spát, tak si nezapomeneme lehnout.

A tady jsme u druhé strany politického spektra, které vzešlo z nových komunálních voleb. Na této straně hřiště jsou ti starostové a zastupitelé, kterým se fakt, že z obcí byl nejprve vyveden majetek, poté dotace, pak obyvatelé a nakonec moc, nelíbí. Tito liberálové, vizionáři, nezávislí a osobití vůdci však často v obcích postrádají základní organizaci, smysl pro řád a disciplínu. Jejich politický postup se paradoxně rozbíjí právě o to, že ve svém boji za nezávislost a svobodu neuplatňují elementární kázeň a organizaci, která je esenciální pro jejich protistranu.

V Mařenicích například Sdružení nezávislých kandidátů ztratilo nejméně dvě křesla v obecním zastupitelstvu proto, že jejich voličům nikdo nevysvětlil, že na kandidátních listinách nemají kroužkovat jména, ale křížkovat celé hnutí. Jejich postup je často stejně tak zoufalý jako směšný, nepostrádá však tepající nit života a osobní příběh, který síti zoufale chybí.

Přes všechny začátečnické chyby a přílišnou horlivost tento liberální politický proud v obcích našeho regionu nikdy nevyschl a má vlastní dějiny i budoucnost právě v osobách skutečně nezávislých starostů a zastupitelů. Za všechny malé pohraniční obce našeho regionu jmenujme starostou z Jindřichovic pod Smrkem, který sice prohrál svůj donquichotský boj s Vrchním soudem o zákazu vstupu úředníků do intravilánu obce, ale upozornil na něj. Ukázal, že síť místních úřadů musí být "vrchnosti" prostupná v každém, tedy i tom nevzdálenějším a nejmenším uzlu.

Snílci nemají šanci

V Železném Brodě zvolil starosta vůči utahující se smyčce byrokracie klasický pasivně rezistentní přístup: "Z úkolů, které nám ukládají z centra, děláme jen to, co považujeme za nutné. Ostatní hážeme do koše."

V obci Andělka starostka Marie Matoušková jde v obecní politice ještě blíže svým občanům: "Máme tady velkou nezaměstnanost a mnoho Romů, chtěli jsme jim poskytnout půdu, aby si na ní pěstovali králíky, ale zjistili jsme,že půdu v obci vlastní lidé, kteří tady nikdy nebyli. Tak jsme jim poskytliškolní zahradu." Na Krompachu starosta Holan bojoval za svou obec takto: "Spekulanti s půdou nám tady skoupili i vchody do dveří a musíme je od nich zpátky překupovat za desetinásobky ceny. Udrželi jsme si ale v dražbách pár hektarů a sekáme trávu sami a děláme z ní pelety."

Která z těchto přístupu správy "věcí veřejných" v obcích našeho regionu nabyde v následujících čtyřech letech vrchu? Také si myslíte, že snílci a vizionáři nemají proti dobře organizované a hlavně tak přefinancované síti velkých stran a krajských aparátčíků žádnou šanci, jsou směšní a slabí? Tak se podívejte na liberecké volební mapy. Pokud má Liberecký kraj v něčem prioritu a může v oblasti komunální politiky něco předat politice celostátní, tak je to právě síla jeho skutečně nezávislých starostů, kteří dokázali uchránit své obce před pavoučí síti centralistické byrokracie, financování a rozhodování.

Ostatně v čele liberecké radnice stanul vůdce všech českých rebelů, který po stoletém otloukání své tvrdé hlavy, chybu po chybě, zřejmě už definitivně, porazil sítí tučně prorostlou libereckou nomenklaturu a jeho voliči vycouvali s nacucaným ANO i voličsky servilní Sociální demokracií. Všichni u nás nechtějí žít na dávkách ani z milionářských milodarů. V tomto ohledu je Liberecký kraj naprostým unikátem a já osobně věřím, že obcí, které se budou zabývat skutečnými výzvami, bude v našem regionu čím dál více.

Volby skutečných témat

Co bude dál? Zaklesnou se tyto dvě evoluční frakce venkovské politiky v dalším bratrovražedném boji, nebo… se do té pevně vybudované sítě vlije živá voda lidské radosti, kreativity, pospolitosti a českého kumštu a před námi budou stát skutečné volby. Ne volby ze seznamů jmen, ale skutečných témat rozvoje venkova:

Jak budeme řešit obecní energetickou politiku? Nespojíme se do partnerství s německými obcemi, do které již nevedou elektrické dráty?

Jak budeme řešit politiku stárnutí našeho obyvatelstva? Není v ní potenciál pro nezaměstnané ženy v naší obci?

Jak budeme řešit bezpečí v našich obcích? Nevykašleme se na Policii ČR, kmotrovské soudy a státní zastupitelstva a nebudeme si zabezpečovat své právo na ochranu majetku a zdraví sami?

Jak budeme vzdělávat své děti? Nemáme zde občany, kteří něco umí a mohou to předat?

Jak si zajistíme potravinovou samostatnost, abychom nemuseli své děti krmit přebytky z potravinových burz ve Španělsku a Holandsku?

Jak budeme řešit vylidňování obce? Otevřeme ji imigrantům? Co nabídneme mladým rodinám z města?

Dovedete si představit, kolik peněz a kolik energie, kolik skutečné moci a svobody by se takto zkoncentrovalo v českých pohraničních obcích? V obcích s počtem obyvatel do 500, kterých je v této zemi více než 3 700 a úhrnem představují 56% všech obcí v republice. Jejichž většina se nachází právě u nás - v podhorských oblastech a Sudetech. Ve venkovských oblastech, kde žije stále ještě 88,5 % obyvatel této země.

Všechno nevím, ale jedno jistě: Já být nově zvoleným starostou nebo zastupitelem pohraniční obce, tak stresem nespím. Je mi totiž jasné, že na mně záleží budoucnost této země. Našeho "ne-volnictví".