17. listopad by neměl být zapomenut. Vím, že si tento den připomínáte. Chápeme však dostatečně celý jeho smysl? Jde mi o souvislosti přímo spojené s českolipským gymnáziem. Více než před rokem jsem předal panu řediteli historické zpracování osudu jednoho studenta této školy, který se stal obětí ubohosti nastupující normalizační doby.

Zdá se, že nejen VÁCLAV ŠIMEK je zapomenut, že ani Vy pedagogové a Vy studenti, kteří representujete naší současnost ve vší kráse i složitosti, nejevíte ani trochu zájmu se s tímto tragickým osudem ubohé doby našeho národa vypořádat.

Všichni jste byli plakáty ve Vaší škole pozváni na akci Akademie J.A. Komenského 21. 9. 2010 pod názvem „Taková byla normalizace…“ na můj dialog se sestrou Václava Šimka, paní Ivankou, která se také stala symbolem odporu proti době všeobecné špíny. NIKDO Z VÁS NEPŘIŠEL.

Václav Šimek byl nadaný student toužící po jiném světě, než v kterém žil. Nedokázal se smířit se znásilněním naší země sovětským imperialismem a přesvědčením vládců velmoci, že mají právo rozhodovat i u nás. Žil v Zákupech a tam se to tehdy hemžilo okupanty. Václav po odvodu, jak bylo zvykem, oslavoval v restauraci „Na rychtě“. Byli tam i sovětští důstojníci se svými českými společnicemi.

Václav, jak se říká v rozsudku „…počal zpívat urážlivé písně namířené proti příslušníkům sovětské armády“. Téměř všichni věděli, že Rusové jsou agresoři, ale když to 3 dni před osmnáctými narozeninami řekl Václav Šimek, šel na tři měsíce do vězení. Psal se rok 1972.

Vězení jej zle poznamenalo. Gymnázium poslušně svého studenta odepsalo, vyloučilo. V celém příběhu přibývají lidé, kteří spoluvytváří osudovou dobu. Václav je přijat na SPŠS v Kamenickém Šenově, aby vzápětí přijetí bylo zrušeno pro „rozpor s požadavky důsledného dodržování třídně politických aspektů pro přijímání žáků“.

V roce 1974 pro stejný přečin je opět na 6 měsíců uvězněn. Je nešťasten, že nemá naději na skutečnou tvůrčí práci. Posteskne si, že si jako kriminálník ani holku nenajde. Pracuje v novoborském Crystalexu a to ještě na místě, které neodpovídá jeho vyučení. Za velmi podezřelých okolností, kdy je sám na opuštěném pracovišti, je 23. 12. 1975 nalezen v bezvědomí a umírá. Prý pozřel lučavku královskou… Nic se neobjasnilo, ač okolnosti jeho smrti byly tolik zvláštní a podezřelé. Bylo mu 22 let.

Tento stručně vyjádřený příběh je obžalobou mnohých. Celé doby. Je to i příběh Vašeho gymnázia a neměl by Vás nechat klidnými. Navrhoval jsem ve vestibulu školy umístit malou desku s tímto textem:


Nezapomeňte na léta, kdy lidé nesměli říkat pravdu
oběť zkažené doby VÁCLAV ŠIMEK (1953 – 1975)
Vyloučený z gymnázia 1972


Zdeněk Pokorný