Problém nastává, co se s těmi penězi stane. Protože se lidé přestali o to zajímat, je i v demokracii problém veřejných peněz jedním z největších problémů. Vzpomeneme–li, jak tak zvaně slovutní v parlamentu dělili medvěda, měli bychom jít demonstrovat do ulic. Nehoráznosti se staly součástí rituálu politiky.
Čím je občanstvo lhostejnější, tím jsou političtí machři troufalejší. Kolik z nich někdo vyhnal? Postavil před soud? Kdo jim řekl, že veřejné peníze jsou svaté? Zachází se s nimi s pokorou a odpovědností, která je mnohem a mnohem větší než když vydáváme svoje vlastní peníze?
Teď se demonstruje, že bude málo peněz na vědu. Ale z našich peněz všeobecných dost klidně ulítly dvě miliardy na lyžování v Liberci. Nebo vožení sněhu jako lahvového piva z místa na místo. Až třeba na Hradčanské náměstí.
Je úměrné, že zadlužená Česká Lípa postaví a vybaví šatny pro hokejisty za 31 milionů? To nemá co dělat s podporou sportu. Je to tolerované velikášství malé menšiny na úkor přízně ostatních. Někdo si velkopansky zvykl na vířivky, bohaté zařízení a kdoví co. Ano. Prosím, ale z peněz příznivců, hráčů a nadšenců. A pak město jako dobrý otec něco přidá. Protože je rádo takovému snažení.
Někde hodnostáři z veřejných peněz korumpují své voliče. Platí jim poplatky, když je škrábe v krku nebo bolí noha. Nemělo být v České Lípě referendum, zda my občané souhlasíme s velkým zadlužením nás všech? Sportareál není zařízení špatné. Ale o kolik vydáte více veřejných peněz na úrocích? To je lhostejné? Co jsme za tyto úroky a nedomyšlenou investici bytů na Ladech, zase na dluh, mohli v České Lípě vyřešit?
Radnice se po léta přizpůsobila nehoráznostem propagovaných protřelými podnikavci. Půjčuje si! Můžete mít hned všechno! Jako v Americe. Prostoduchá část veřejnosti nakupovala, vyhazovala a zase nakupovala. Jenže proti povodni stojíme udiveně s prázdnýma rukama.
Z veřejných peněz se platí i ty instituce a zaměstnanci, jejichž efekt pro druhé je přinejmenším sporný. Za léta. Rada města souhlasila s množstvím expertíz, studií, posudků, které nejen z odstupem času, ale již tehdy byly vlastně k ničemu. Natož pak ministerstva.
Kupují se věci zbytné a na mnohé i zásadní nejsou peníze. Proč se na radnici vyměňovaly ještě solidní dveře? A za miliony nábytek? To je veřejný zájem za veřejné peníze? A furianství, kdy normální práh nestačí a musí být ze vzácného dřeva? A co drahá vánoční výzdoba? Budeme mít spokojenější svátky? A 80 tisíc na Štěpánskou zábavu? A statisíce za Silvestry? Za 350 tisíc model města?
Jak jsme bohatí? Máme vše již tak v pořádku, že si můžeme dovolit být grófy? Nebo jen chceme svým kamarádům udělat radost? A tak platíme a platíme. Naše demokracie formálně funguje, ale její kvalita pokulhává. Frajerství do správy veřejných peněz nepatří. Spíše trochu moudrosti a umění vědět, co ano a co ne. Protože, kdyby to fungovalo, nebylo by možné za 430 tisíc korun polepit kulturní dům, byť by efekt byl sebelepší.
Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy
