Dvě stě lidí v parlamentu, tahání a tahání přehlédnutých nedomyšleností.

Českolipské zastupitelstvo celkem správně přispělo na opravu židovského hřbitova. Vědí však na radnici, co s tím souvisí? Tak především prohlášení, že zeď je v havarijním stavu, není správná charakteristika. Před patnácti lety byl tento hřbitov zpustlý, zarostlý a beze zdi neohraničený. Postavili jsme zeď a za pomoci letních studentských aktivit prostor vyčistili, vztyčili náhrobní stély. To vše za půl milionu.

Dnes oprava má stát 1,3 milionu korun. Přitom se fakticky jedná jen o část zdi z tradičních pískovcových kvádrů. Problém a přímo zásadní je v něčem jiném. Dává vybraná firma alespoň padesátiletou záruku za tak velké peníze za vyspárovanou zeď? Pokud takovou firmu nenajdete, neměli byste s opravou začít, protože ta firma neví, jak by taková oprava měla vypadat.

Já jsem v devadesátých letech byl u mnoha záchranných akcí, a to nejen Vodního hradu. Nechtěl jsem připustit, jak se to stalo u zdi Mariánského hřbitova, že zaspárování kamenů vydrží jen několik let. Doporučoval bych, aby se nejen zastupitelstvo města, ale především celý odbor rozvoje města i stavební úřad odebrali do podzemí radnice a tam meditovali, jak je možné, že dlouhá staletí jsou v bezvadném stavu skvělá kamenná sklepení a žádná malta se nedrolí, jako totálně všechna u našeho židovského hřbitova mezi štuky za 15 let.

Myslíte, že podobně jako my mohli postupovat třeba Přemyslovci, když stavěli hrady a zakládali nová města? Trochu, alespoň části naší společnosti, začíná docházet, že nebudeme-li cílevědomě šetřit, dožijeme se krachu. Budeme z gruntu, každých patnáct let, opravovat všechno? Jsme tak bohatí nebo tak hloupí? Teď město otlouká drahý obklad bývalého komunistického veledíla tzv. Bílého domu. Znám řadu objektů z počátku 20. století, kde byla použita podobná metoda a jsou bez vady. Podmínkou je, že víme, jak na to. Jeden z machrů, když jsem lezl po našich stavbách, mi řekl: „Je třeba mít na to dlouhá léta dokonale vyhašené a uleželé vápno. Stavitelé měli jámy se zrajícím vápnem často desetiletí.“ Pokud se tomu alespoň nepřiblížíme, tak jen flikujeme a stále dokola.

Důležité je vědět a včas. Někdy se něco nepovede, ale nesmí třeba někdo postavit betonový kolos na vrcholku hor. Lidé uvážliví a znalí od počátku věděli, že Labská bouda by měla vypadat jinak. Teď se hledají desítky milionů na zbourání. A slavný Palác kultury? Humbuk a peníze celého národa a dnes dluhy, rozpaky, problém. Proto dokud nebudeme odpovědně pouštět ke všemu lidi, kteří vědí a umějí, nemáme moc nadějnou budoucnost. Autor: Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy