Dnešní česká společnost připomíná nedovařený oběd, který s klidem servírujeme. Spoléháme se na kdeco a kdekoho a divíme se, když nepřichází. Nehledáme vše zásadní v sobě a jen málokdo se snaží pochopit souvislosti a podstatu.

Kolik se toho napsalo o kreativitě, o reformách ve školách a jen se kupily stohy řečí. Někdo hledá kreativitu v tom, že nové pokolení smí vše. Někdo ji vidí v zázracích přístrojů. Připomíná to alchymii. Myšlenky většinou stojí zahanbené v koutečku. A některé neuvěřitelné přístroje se stávají u mnohých jen líhní nesmyslných aktivit. Jako bychom k výchově skutečné osobnosti ztratili návod. Zapomněli jsme, jak důležité jsou rozmanité podněty. Nejen ty šokující, těch je všude plno, ale hledání prapříčin a podstaty. Známe málo slov a tak i naše věty jsou chudé. Lidé jsou jen kolemjdoucí. Míjejí nejen problémy, nevšímají si svinstva, nemožností a nevšímavě procházejí i kolem věcí krásných, ojedinělých a inspirujících.

Nabídl jsem ve své výstavě Detail fenomén umění setkání s výtvarnými (nejen těmi) hodnotami. Pozval zastupitele města a celý městský úřad. Navštívil jsem téměř všechny ředitele škol. Nabídl jsem inspiraci, ne nějaké producírování s fotkami z cest. Asi 60 let se výtvarnou podstatou světa zabývám, studuji, navštěvuji, vidím a také fotografuji. Děkuji těm, kteří přišli a pochopili. Školy zájem neprojevily. Pro některé mladé by to byl často první pokus o setkání s viděním toho, co nás obklopuje. Umění je možná nejvýraznější kreativita lidstva. Je tu ve velkém souboru. Kdosi řekl: „Uvědomila jsem si, jak se stále dívám jen na celek…“. Učíme děti i sami sebe zastavit se a opravdu vidět? Někteří procházejí výstavou jako v supermarketu, když hledají cibuli.

Pozval jsem úmyslně i ty, kteří rozhodují o tvářnosti města. Děsím se, jak naše město (ale nejen to) se stále více zapleveluje výtvarnou ubohostí. Lidé buď nevidí, nebo nevnímají či otupěli. Nemožné chodníky i nápisy a reklamy, divně použité barvy, všelijaké přílepky a nicotné stavby. Jako by výtvarnost vymřela. Přitom je to jeden ze základů civilizace a kultury již od pradávna. Ve vší skromnosti si myslím, že o tom trochu alespoň výstava je. Nemusíme draho nikam cestovat. Někteří to mají doslova přes ulici… Pochopení mnohého není samozřejmost. Je třeba i úsilí a to i v této oblasti. Do 1. května zůstává možnost.

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy