Nedávno mě při luštění křížovky upoutal výborný výraz: „ranhojič zastarale“. Zasmál jsem se tomu, vždyť ranhojič je archaický termín sám o sobě. Přiznám se, že ty nejzajímavější výrazy si zapisuji. Turistická atrakce na patnáct písmen? Lanovka na Praděd. Nepřítel Romů? Skin.

U některých výrazů je vidět, že jejich autoři dělají křížovky už dlouho. Chtějí po nás názvy dávno zaniklých firem a politických stran, zapomenutých termínů i lidí. Nechal jsem hádat šéfredaktora i šéfkomentátora Deníku, kdo z jejich kolegů by mohl obsadit výraz „novinář na pět od F“. Neuspěli. Fučík je v křížovce nenapadl. 

Tento komentář ale nepíšu proto, abych se křížovkám smál. Naopak považuji luštění za skvělou věc, která ze sebe nedělá nic více, než je: chytrá zábava na vyčištění hlavy. Ostatně patříme ke křížovkářským velmocím. A máme k tomu i „cimrmanovský“ příběh. Encyklopedie uvádí jako první oficiální křížovku tu od amerického novináře Wynneho z roku 1913. Je ale prokázáno, že jistá Milada Antošová z Modřan publikovala hádanku s názvem Čapka z písmen ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy už v roce 1899. 

Když pomůže Google

Z významných Čechů luštil rád Čapek, Grossmann i Werich. Křížovky mi trochu připomínají náš jiný národní poklad pivo. Jako kdyby oblíbenost různých stylů odrážela naši národní povahu.

Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert

U nás jsou od sedmdesátých let nejoblíbenější křížovky švédské, tedy ty s výrazy uprostřed pole, a hlavně s tajenkou. To naopak v angloamerických periodikách stále kralují křížovky britské bez tajenky a s čísly, která označují začátek slov. Ale uznejte sami, bez vtipu nebo aforismu přece nemá křížovku smysl ani luštit. I když třeba japonská číselná parafráze sudoku se rozšířila masivně i u nás.

Mě k lásce ke křížovkám přivedla babička. Jako dítěti mi ty, u kterých jsem jen odhadl tajenku, vracela se slovy: „To máš špatně! Dokud nejsou vyplněna všechna písmena, tak to není vyluštěná křížovka.“ Na prahu středního věku jsem si dlouho myslel, že patřím k poslední generaci, která luští. Přece jen je kolem nás spousta jiné zábavy, internetových filmů a seriálů, her v mobilu a sociálních sítí. Zdá se ale, že jsem se mýlil.

„Luštím ráda,“ přiznává o dekádu mladší kolegyně Kamila. „Často mi volá babička, aby se poradila, a říká mi, jak jsem chytrá, že to všechno vím.“ Babička si nenechá vysvětlit, že Kamila používá Google a křížovkářský slovník online.

Když nedávno vyřadily české prestižní ekonomické noviny ze svého magazínu křížovky, dostaly tolik negativní reakcí, že se do nich křížovky zase vrátily.

To naopak v Deníku o oblíbenosti tohoto fenoménu nepochybují. Křížovek je hodně a luštitelů všech generací násobně více. Nejstarší luštitelka nedávno oslavila stovku, a i když to není vědecky prokázáno, je téměř jisté, že křížovky udržují mozek v aktivním stavu.

Nic lidského není cizí

Jak jsem komentář zahájil, tak ho zakončím. Jak se tvoří výrazy do křížovek? Řada autorů přiznává, že používají pomocné počítačové programy, a pak tvorba jedné křížovky trvá dvě tři hodiny. Jsou ale i tradicionalisté, kteří se počítače ani nedotknou, a to pak vytvoření takové křížovky zabere klidně i den.

Aktuálně se mluví o tom, že umělá inteligence začíná mít takové schopnosti, že brzy nahradí řadu rutinních tvůrců textů. Ohroženy jsou armády průměrných novinářů, reklamních textařů, běžných překladatelů. Na druhou stranu lidi, kteří tvoří více kreativně, by prý umělá inteligence nahradit neměla.

Těžko říci, kam se zařadí křížovky. Je možné, že brzy bude většina vytvořena za pár milisekund počítači. Ale pro skutečné fajnšmekry by mohly zůstat ty vytvořené lidmi. S originálními výrazy a trochu nedokonalým osobitým stylem.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.