Karel Kapoun je přesvědčen, že ze strany státu, který zájem o tělovýchovu sice deklaruje v názvu jednoho ministerstva, se účinná pomoc nejen „klukům v trenýrkách“ vytrácí. Přitom právě na zabezpečení podmínek pro sportování nejširší skupiny občanů, ale i pro neolympijské sporty by měl mít stát největší zájem. Věnovat pozornost jen několika hvězdám vrcholového sportu je žalostně málo. Proto oslovil s žádostí o pomoc českého premiéra a sešel se s šéfem jeho poradců Římanem.

Co bylo impulzem k této iniciativě?
Jde mi o to, zamezit nežádoucímu roztříštění sportovního hnutí s vážným dopadem na dostupnost sportování pro všechny. Rozhodně se stavím za to, aby i senátoři a poslanci měli možnost se do tohoto procesu zapojit. Příprava nového zákona o podpoře sportu je samostatný a důležitý úkol, jehož naplnění by se mělo oprostit od názorových neshod. Udivilo mě, že v souvislosti se zahajovanou přípravou nového zákona o podpoře sportu, jehož věcný záměr má být v souladu s usnesením vlády ČR č. 167 ze dne 9. 3. 2011 předložen do konce roku, nejsou přizváni k široké diskusi zástupci všech sportovních organizací. Tak například, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které je u nás zodpovědné za celou oblast sportu a tělovýchovy, na veřejnou rozpravu dne 14. dubna 2011 (-která se nakonec nekonala) nepřizvalo všechny členy Všesportovního kolegia ČR, které reprezentuje celé sportovní hnutí. Domnívám se, že k debatám o věcných otázkách a jejich řešení nelze přistupovat z momentálního prizmatu názorové roviny některých resortů.
V neposlední řadě jsem dlouhodobým aktivním sportovcem a v posledních více jak třiceti letech jsem fotbalovým rozhodčím a patnáct let působím jako předseda Okresního fotbalového svazu v České Lípě. Ve svém prvním funkčním období senátora jsem inicioval ustavení Podvýboru pro sport s cílem seznámit jeho členy s činností jednotlivých sportovních svazů, a to především v návaznosti na sportovní legislativu a stanovení principů financování sportu.

Čím se váš senátní podvýbor zabýval?
Podvýbor se několikrát -v návaznosti na problémy s financováním ze strany Sazky- sešel se zástupci celého sportovního prostředí. Naposledy Podvýbor uskutečnil seminář na téma „Kam kráčí český sport“. Ukázal, že problémy jsou daleko hlubší a zasahují až destruktivně především do tzv. neolympijských sportů, tedy těch svazů, které zabezpečují základní sportovní vyžití pro širokou sportovní základnu – jak se dnes často používá termínu „kluci v trenýrkách“.

Podle vás tedy záleží na udržení vysoké organizovanosti českého sportu, a to především na té nejnižší úrovni?
Ano, především na širokém zapojení dětí a mládeže, kterou sport jednoznačně posílí zdravotně i sociálně. Navíc tak i dokážeme vytvořit líheň budoucích špičkových sportovců. A proto nejsem jen pro preferování sportů a sportovců, kteří právě již z této úrovně vystoupali na vrchol. Stejně tak doufám v uvážlivost v zásadním rozhodování o budoucí podobě, struktuře a financování české tělovýchovy a sportu. Přes všechny současné výtky na adresu různých „střešních“ organizací, které jsou, dle mého názoru, pouze jakýmsi momentálním odrazem neuspokojivého stavu v Sazce, jsou těmi organizacemi, které prokázaly svůj vysoký odborný potenciál zejména při přípravě nové Koncepce státní podpory sportu, a to od samého jejího vzniku v roce 2009. Její kvalitu posoudili i členové vlády tím, že ji schválili. Myslím si proto, že by neměly chybět ani nyní při přípravě nového zákona o podpoře sportu pro svou dokonalou znalost této koncepce.

Představy, vize jsou jistě správné, ale podaří se novým zákonem vyřešit prohlubující se disproporce ve finančním zajištění tělovýchovných spolků a sportovních svazů?
Pokládám takové zajištění za zcela nezbytné. Proto se snažím poukazovat na důležitost vymezení způsobu financování z dostupných i nových zdrojů v rámci nového zákona. Stejně tak považuji za důležité zohlednit roli obcí a krajů. Samosprávy obcí a krajů musí mít blíže definované úkoly při vytváření podmínek pro sport a pohybové aktivity občanů, zejména v oblasti infrastruktury sportovních a sportovně-rekreačních zařízení, systematické politické a finanční podpoře spolků a vytváření podmínek pro práci dobrovolníků ve sportu. Nově připravovaný zákon musí poskytnout vyšší oporu zejména základní úrovni sportu, která má nejméně viditelný, ale o to významnější efekt na kvalitu života občanů.

(pop)