Co mne však učinilo mírně nervózním, bylo to, že jsem do dnešního dne nikde moc neviděl billboardy a podobné atrakce, kde různí občané, strany a sdružení slibují „hory, doly, černý les…“.

Ale dnes jsem se dočkal. Projížděje kruhovou křižovatku na českolipské Střelnici, upoutal mou pozornost autobus městské hromadné dopravy, z jehož boku se na mne zubili tři kandidáti a jedna kandidátka jakéhosi sdružení, usilující o zvolení do Zastupitelstva města Česká Lípa. Všiml jsem si jednoho nepřehlédnutelného kandidáta, kterého znám již delší dobu a který, pakliže mne paměť neklame, kandidoval v minulém volebním období za jiné sdružení, než je tomu nyní. No, trochu zestárl (ale kdo mládneme?), ale ty brýle Tomášovi opravdu dodávají vážnosti.

Když jsem byl před pár dny na pivu v jedné nejmenované restauraci na sídlišti Slovanka, volal na mne známý od stolu, kde s ním seděli další dva hosté, ať si k nim jdu sednout, že by mi rád někoho představil. Přišel jsem ke stolu a kamarád Mirek se zvedl se slovy: „Tohoto pána znáš?“ Zadíval jsem se představovanému pánovi do očí a opravdu bezelstně ze mne vypadlo: „To je kluk z plakátu na Prioru!“ A musím se pochválit, že jsem se nemýlil a že jsem si tohoto obličeje na OD Andy opravdu všiml a zapamatoval.

Jak je z výše uvedeného patrné, opravdu miluji voleb čas. Hrozně se totiž jako matador komunální politiky bavím tím, co je možné. Co je možné slibovat (minimálně, že voda poteče do kopce, že ten či onen otočí kormidlo dějin, že po dlouhé době opět poručíme větru dešti a podobně).

Zvláštní kapitolou jsou pak neúspěšní kandidáti z voleb minulých. Kolik naslibovali práce pro své spoluobčany. A necelé čtyři roky utekly… a cože pro ně udělali? To nechť si každý občan odpoví sám sobě.

Přeji Vám, vážení čtenáři ČD, krásný zbytek prázdnin a těším se na další prezentaci těch, kteří toho pro Vás chtějí tolik udělat.

Vít Vomáčka, starosta obce Kravaře v Čechách