Milí čtenáři, dovolte mi, abych Vám ještě dodatečně k výročí Sametu řekl v kostce jednu věc: Pokud jako já sledujete, co se děje v naší krásné zemi i ve světě kolem nás, tak, celkově vzato, nemůžete nevidět, že všechno souvisí se vším, jednoduše, jak se tak říká – jedno s druhým. Žijeme v tom všichni, přes to nejede vlak. Nejedná se o nic nového pod sluncem, všechno už tady bylo, jen je potřeba se na to podívat s nadhledem a s obyčejným selským rozumem a brát věci tak, jak jsou.

Na druhou stranu ovšem, když je potřeba se k něčemu postavit čelem, nemá význam chodit kolem horké kaše. Problémy jsou od toho, aby se řešily, takže jediná cesta je vzít věci za správný konec a rozum do hrsti. Jedině tak se lze někam posunout. Život je o výzvách a čas nezastavíme. Je potřeba jít dál, stát si za svým, věřit, nepřestávat vidět věci v širších souvislostech a vytyčovat si nové horizonty. Ze své zkušenosti samozřejmě vím, jak nelehké je při tom všem zůstat především sám sebou, respektive nezapomínat, kým jsem.

Život není peříčko ani procházka růžovým sadem, tím spíš v dnešní uspěchané době. Ale každý je jednou dole, jednou nahoře, a nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Ať je to tak, nebo tak, plus mínus autobus, je důležité na věci nahlížet pozitivně, i když není vždy vše zalité sluncem. Všechno je navíc relativní a věci, co se dnes jeví tak či onak, se zítra mohou jevit úplně jinak, dokonce i naopak. A nikde není psáno, že co se líbí jednomu, musí se líbit jinému. Co člověk, to názor.

Někdy je potřeba se zastavit a zamyslet nad tím, že máme věci jen ve svých rukou, a budou tedy takové, jaké si je uděláme. Tečka. Nic víc, nic míň. Ale zase: Když se to vezme kolem a kolem – nějak bylo, nějak bude. Je to vždycky běh na dlouhou trať. Ovšem nikdy by se z našeho zorného pole neměl ztratit zájem o pravdu v jejím nejlepším světle slova smyslu. Protože pravda bývá většinou někde uprostřed.