Kdo to pamatuje, si snad dovede představit dnešní Hrnčířskou ulici jako milou ulici opravených domků se životem a obchody. Někdo to vymyslel. Ten Někdo se vyskytuje nejen v tomto městě, ale i jinde a já si myslím, že to je pěkný prevít. Dělá se chytrým a přitom toho moc zpackal.

Podívejte se na tuto ulici vymyšlenou podle územního plánu dnes. Neohrabané škatule a podloubí v nepěkném a šoufl provedení. Žádná myšlenka. A tak tomu bylo na mnoha stranách našeho města. Nový územní plán z poloviny devadesátých let ledacos řešil, ale zase žádný zázrak a geniální myšlenky. A nyní se dělá nový.

Je to slušný džob, miliony utíkají a tak zainteresovaní dělají rádi územní plány. Řád je třeba. Bohužel mnohá řešení nevychází z podstaty a charakteru toho kterého města. Někdy zvítězí radikálové, kteří nejdříve musí rozdupat porcelán, vyházet květiny a pak se zařizují, aby to moc nestálo. Typickým příkladem tímto osudem zmordované město Stráž pod Ralskem. Velikášství se tu střídá s prázdnem a sešlostí.

K městu by se mělo přistupovat jako k člověku. Musí dýchat a večeřet. Ale jeho život je přece složitější. Bohužel poslední návrh českolipského územního plánu je cítit v mnohém zjednodušováním technokratů. To jsou ti, kteří znají poučky, ale nemají fantazii, ani potřebu si sednout v klidu a ve stínu na lavičku, kde budu mít chvíli pokoj. Upečou buchty, ale bude to jen těsto bez vůně a chuti.

S technokraty se špatně diskutuje. Řekli mi, že prvotní je doprava. Pokud se to stane dogmatem, tak nemilosrdně boří i kácí. Město neměsto. Jenže město nejsou jen autostrády a parkoviště. Doprava je důležitá, ale jezdíte-li dnes po Evropě, zjistíte, že už dávno nemusím, zvlášť v historických centrech, se dostat nejkratší cestou před svůj barák, kde samozřejmě nechám stát svou limuzínu, ať se sousedi diví.

V devadesátých letech dvě zastupitelstva města naprosto jednoznačně a resolutně odmítla zničit krásné hřiště průmyslovky, kout města, který je oázou četné vzrostlé, skvělé zeleně, ale také prostorem, kde můžete projít, aniž vás drtí hluk, smrad a nebezpečí. Technokrati si počkali. Znova sem zavedou magistrálu plnou aut a trať do Nového Boru šoupnou do tunelu. Všechno je namalováno za nové miliony.

Nejdříve jsou auta se vším všudy a lidé? Podobnými zásahy byla Česká Lípa těžce poškozena v sedmdesátých i osmdesátých letech. Doprava ano, ale jako součást města, které plní i tolik jiných životních funkcí. Paní a pánové zastupitelé, vaši předchůdci se jasně k této otázce vyslovili. Pokud vy vše popřete, připravíte prostor pro další devastaci města a budete mít neodpustitelný hřích. A ten tunel, který s tím má souviset, bude zřejmě financovat a stavět slavný Jára Cimrman.

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy