Tasmánský čert či ďábel medvědovitý. Pod tímto "pekelným" jménem se skrývá největší masožravý vačnatec naší planety. Těchto zajímavých živočichů ovšem žije na Zemi tak málo, že už se pomalu stávají legendou. Kde je lze vidět, jak si vysloužili své pojmenování a čím jsou unikátní? Na to vše odpovídá další díl pravidelného seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí.
Důvod, proč takové množství lidí přesně neví, co přesně si pod pojmem tasmánský čert představit, je nasnadě. Ďáblové žijí ve volné přírodě na jediném místě planety a lze je vidět jen v hrstce zoologických zahrad.
100 otázek a odpovědíTaké vás trápí nějaká otázka, na kterou jste vždy chtěli znát odpověď? Pošlete nám ji na adresu 100otazek@denik.cz.
Navíc podle údajů National Geographic zbývá posledních asi dvacet tisíc jedinců. „Ďábli se vyskytují pouze v Tasmánii, kde jsou i národním zvířetem. Avšak v posledních letech je tam sužuje nakažlivá a nevyléčitelná rakovina obličeje, která od 90. let zdecimovala tamní populace na některých místech až o 90 procent,“ upozornil pro Deník mluvčí Zoo Praha Filip Mašek. Předchozí držitel titulu největší masožravý vačnatec světa relativně nedávno (podle většiny vědců v první polovině 20. století) vyhynul - šlo o vakovlka.
Noční řev
Tasmánští čerti mohou vážit až jedenáct kilo. Hlavní složku jejich potravy tvoří mršiny. „Mláďata ďáblů přicházejí na svět velice malá a nevyvinutá a svůj vývoj dokončují pevně přisátá ke strukům ve vaku na matčině břiše. V jednom vrhu mívá samice i více než dvacet potomků, ale nanejvýš čtyři přežijí první dny – ve vaku jsou totiž jen čtyři struky,“ nastínil mluvčí pražské zoo.
Tasmánský čert je největším masožravým vačnatcem žijícím na Zemi
Aktivní jsou ďábli v noci. Jméno si vysloužili díky svému divokému chování i vzhledu. „Jejich téměř holé ušní boltce při rozrušení zrudnou a v protisvětle působí, jako by rudě žhnuly. Na svou velikost jsou velmi hluční a často se pouští do zdánlivě divokých rvaček se soukmenovci. Ďáblové se ozývají celou řadou zvukových projevů a často na sebe zdánlivě hrozivě vrčí – jde ale jen o součást běžné komunikace,“ popsal řádění tasmánských čertů Mašek.
Za ďábly do Prahy
O zachování tohoto druhu se snaží záchranný program Save the Tasmanian Devil Program. „Díky němu bylo několik desítek zdravých jedinců vysazeno na Mariin ostrov 4 kilometry od tasmánského pobřeží. Mariin ostrov je neosídlený a celý chráněný jako národní park. Ďáblové zde nikdy nežili, takže se sem rakovina nedostala. Ďáblové na Mariině ostrově žijí volně, takže si zachovají všechny přirozené projevy a instinkty a mohou být využiti k znovuosídlení vybraných míst na Tasmánii,“ podotkl Mašek. Do programu se zapojila právě i Zoo Praha, která přispěla například na převoz ďáblů.
Mimochodem, pokud si chce někdo tasmánského čerta prohlédnout naživo, může zamířit právě do českého hlavního města. Pražské zoo se totiž podařil husarský kousek a chová hned několik ďáblů.
„V zoologických zahradách jsou ďáblové opravdovou vzácností, Tasmánie totiž své odchovy poskytuje jen pečlivě vybraným zoo špičkové úrovně. V areálu Zoo Praha žijí ďáblové od prosince 2019, kdy sem přímo z rodné Tasmánie, z chovného zařízení Cressy, přicestoval jedinci pojmenovaní podle různých druhů koření. Zabydleli se v expozičním celku Darwinův kráter, kde můžou návštěvníci aktuálně spatřit tři čerty. Nejlepší dobou pro jejich pozorování jsou chladnější dny, ideálně za soumraku,“ pozval Mašek.