Když španělští archeologové dohlíželi na práce v historickém jádru Carmony, města na jihozápadě země v sevillské provincii, věděli, že jeho historie sahá do časů římské provincie Betica, píše španělský list El País. Pak už následovalo jedno překvapení za druhým.

François Boucher, Diana odpočívá po koupeli
Tajemství koupelí: intimní rituály v minulosti probíhaly různě, měly poselství

Nejprve našli mauzoleum z přelomu letopočtu. „Byl jsem na staveništi, zahlédl jsem nějakou malou díru, kterou jsem tak akorát prostrčil hlavu. Nahlédl jsem dovnitř a viděl, že je to římský hrob. Nějak jsem se tam dokázal prodrat a zjistil, že je neporušený,“ uvedl pro londýnské Timesy archeolog Juan Manuel Román.

Výzkum převzal tým z university v Córdobě. Zjistil, že jde o mauzoleum zdobené malbami s osmi pohřebními výklenky. V šesti z nich byly urny s ostatky tří mužů a žen a různé milodary. Největší pozornost vzbudil výklenek, do kterého pozůstalí uložili k poslednímu odpočinku asi čtyřicetiletou ženu. „Archeologové zde našli zbytky látkového pytlíku, tři jantarová zrnka a olověnou krabičku ve tvaru vajíčka, ve kterém byla lahvička s pevnými zbytky parfému. Byla to vonná obětina,“ zmiňuje El País. Díky nálezu dostali první příležitost otestovat, čím voněli starověcí Římané. 

Řím voněl po pačuli

Díky pevnému uzavření lahvičky kamennou zátkou a zalepení živicí měli badatelé dost materiálu, který podrobili mnoha chemickým testům. Věděli, že staří Římané voňavky rádi využívali, ale dosud měli informace o nich jen z psaných pramenů nebo nepřímých zdrojů.

Výsledek výzkumu tým zveřejnil ve švýcarském časopise Heritage. „V souladu s doporučením Plinia Staršího parfém tvořily dvě složky: základ, který umožnil zachování aromatu, a esence. Základem byl v tomto případě rostlinný olej, zřejmě olivový, a esenciální olej byl získaný z pačuli, rostliny indického původu, široce používané i v současné parfumerii. Její využívání v římské době dosud nebylo známé,“ citovaly Timesy badatele.

V egyptských chrámech podle vědců voněla směsice různých olejů, a třeba i vůně pečeného masa.
Jak voněl starověký Egypt? Vědcům se podařilo namíchat Kleopatřin parfém

Odborníky zaujala také samotná lahvička. „Nádobky z křemenného skla byly velmi vzácným přepychem. Obvykle jsou také foukané, ne vyřezané, jako v tomto případě. Nález starověké skleněné nádoby pro uchovávání vazkých látek byl proto sám o sobě dost neobvyklý. Ještě zvláštnější pak bylo, že byla hermeticky uzavřená a uchovávala pevnou hmotu. To poskytlo jedinečnou příležitost určit chemické složení látek tohoto vysoce kvalitního parfému či kosmetického přípravku,“ zmiňují Timesy. Zcela neobyčejné bylo je vědců i to, že lahvičku uzavírala zátka z dolomitu, minerální horniny.