V září absolvoval na popud Štěpána Slaného transfer z rodného města, aby pomohl Č. Lípě do první ligy, což se povedlo. Opustil svůj dosavadní život, aby se věnoval sportu, který je pro něj vším.

Neměl zde nic jistého, téměř nikoho zde neznal. Za dobu svého pobytu si v Č. Lípě postupně vytvářel příběh, který mohl skončit jakkoliv, jenže jakkoliv neskončil. Z jeho příběhu se jednoho dne stala pohádka, teď si může užívat faktu, že patří do klubu, který je v TOP 24 v České republice.

V uplynulé „sezoně“ Daniel získal jeden z těch důležitějších titulů, byl to titul magisterský na Západočeské univerzitě. Zároveň také dokázal obhájit titul univerzitního mistra na západě Čech. Rovněž se mu podařilo získat titul v největší neregistrované soutěži v malém florbalu u nás. Rozhodoval se pro florbal nebo doktorské studium. Zvítězil sport.

Dane, začátky v novém týmu asi nebyly zrovna jednoduché, přeci jen má člověk jistou nevýhodu, musí si vybudovat určitý respekt.

Samozřejmě to je pravda. V Lípě jsem začal trénovat 2. září, první ostrý start jsem pak absolvoval za béčko někdy v polovině měsíce. Poté jsem postupně odchytal zápasy proti silnějším a silnějším týmům. Cítil jsem, že moje výkonnost jde pomalu nahoru. Nejdřív jsem dostal důvěru proti nováčkům druhé ligy, což mi vůbec nevadilo, byl jsem rád, že vůbec chytám.

Jeden z klíčových zápasů sezony mělo být předvánoční střetnutí s Jabloncem, zápas si odchytal ty, co to pro tebe znamenalo?

Proti Jablonci jsem zažil osobní vrchol celé sezony. Cítil jsem důvěru ze všech stran, byl jsem tehdy strašně nervózní, šlo o hodně. Zápas se ale povedl a my jsme Jablonec naprosto přehráli, měl jsem ze sebe neskutečnou radost a říkal si, že pokud se mě někdo někdy zeptá, jestli lituji odchodu do České Lípy, tak jenom kvůli tomuhle zápasu budu moct říct, že opravdu nelituji.

Celou první polovinu sezóny jste se střídali s Ondrou Knolem, v lednu však přišel Ivan Ponomarev, brankář se zkušenostmi z extraligy a ruské reprezentace, nebyla to trošku rána pod pás?

Když mi to bylo oznámeno, měl jsem chuť se sbalit a jet domů, připadalo mi, že tu najednou už není o moje služby zájem. S Ondrou jsme nikdy neudělali žádnou chybu, neviděl jsem důvod angažovat dalšího gólmana. Nicméně jsem se jen tak lehce nevzdal, naopak jsem začal dřít ještě víc. Měl jsem najednou pocit, že každý trénink, na kterém je Ivan, může být můj poslední, podle toho jsem makal.

Jenže Ponomarev se během svého třetího utkání zranil a ty jsi musel na jeho místo, tenkrát jste poprvé a naposledy v sezoně poznali, jak chutná prohra.

To, že jsme prohráli, byla jenom moje chyba. Nebyl jsem na zápas připravený. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mohlo gólmanovi na hřišti něco stát, respektive jsem to za patnáct let na hřišti osobně nikdy nezažil. Nicméně to znamenalo, že s Ondrou odchytáme i zbytek sezóny, což se nakonec stalo.

Na zápasy o první ligu se ovšem Ponomarev vrátil do branky, co jsi na to říkal?

Na to se těžko něco říká. Pokud jste v roli trenéra a máte k dispozici tři brankáře jednoho ze třetí ligy, který nikdy druhou ligu nechytal, další výborný druholigový gólman a třetí ex-extraligový gólman, je zřejmě jasné, jak se rozhodnete. Mohu být naštvaný akorát sám na sebe, že jsem trenérovi nedokázal, že bych na to mohl mít.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Teď si dám od České Lípy pauzu, vracím se na chvíli do Plzně, abych se připravil na přijímačky na doktorské studium. Případné pokračování v první lize budu muset ještě probrat s kompetentními osobami.

Najde se nakonec někdo, komu bys chtěl za svou šanci ve druhé lize poděkovat nebo ho zmínit?

Nikdy bych tu nebyl, kdyby nebylo našeho obránce Jury Rozmana, ten byl agitátorem celé téhle mé českolipské akce. Nakonec bych ovšem rád poděkoval osobě, která má na tom všem největší podíl. Největší dík totiž patří rozhodně mojí mámě. Ta mě podporovala jak finančně, tak i psychicky. Nebýt jí, v životě bych těžko něco dokázal.

Poděkování ovšem patří všem, koho jsem stihl během svého působení zde poznat. Česká Lípa je florbalové město, které ve mně zanechá hodně hluboké vzpomínky. Až po návratu domů jsem si pořádně uvědomil, jak moc mám Českou Lípu ve svém srdci.