Když člověk na pražském Strahově vystoupí z autobusu, v tu chvíli pochopí, proč si to tady slávističtí fanoušci nezamilovali. Velké neosobní prostranství, rozpadající se stadion, silný vítr a teď ještě k tomu ta velká zima. Ruská zima. Člověku opravdu na vteřinku připadá, že se v tom Rusku ocitl. A tady někde blízko plní své tréninkové dávky jedna z nejlepších porevolučních (myšlen rok 1989) českolipských sportovkyň Petra Chocová. Naštěstí plavecký bazén působí už přece jenom příjemněji a útulněji.
Pro Petru to vůbec nebyl lehký rok. Mnoho zdravotních problémů zapříčinilo, že se kromě univerziády nemohla zúčastnit žádného velkého plaveckého podniku. Ona věří, že se to v příštím roce změní. Hlavně už proto, že se bude konat olympiáda v Pekingu.
Jak nejlépe zaháníte smutek?
Zavřu se do sebe a pustím si muziku. Takový výplach mozku a to mě z toho smutku dostane.
Takže jste vloni musela často tohle absolvovat?
Je pravda, že zdraví mě ke smutku dohánělo.
Byl to pro vás nejhorší rok?
Dá se to tak říct. Vlastně kromě univerziády jsem na větším závodě nebyla a nic moc jsem neukázala.
Měla jste chuť skončit?
Za poslední roky vůbec. Ani kvůli tomu, že mi to nešlo. Ani přes zdravotní problémy. Ani jednou jsem na to nepomyslela.
Co všechno vás letos trápilo?
V lednu mi zjistili streptokoka. Brala jsem antibiotika a dva měsíce jsem nesměla mít žádnou zátěž. Ani delší procházky. Pak se střídala obě ramena. Občas nějaké to nachlazení. Takže výpadků bylo spousta.
A jak to vypadá v tuhle chvíli s vašimi rameny?
Musím zaklepat. Ramena drží. A doufám, že i budou držet dál.
Máte ráda čínu? S malým č.
Já se držím spíše těstovin a rýže a to mi k životu stačí.
A máte ráda Čínu s velkým č?
Tam jsem jednou byla na MS a docela se mi tam líbilo, protože je to tam úplně o něčem jiném než tady v Čechách a člověk si z toho něco vezme.
A chtěla byste se tam příští rok v souvislosti s olympiádou vrátit?
Určitě bych chtěla. Stoprocentně.
Vy jste letos byla v Bangkoku na univerziádě. Jak se vám tam líbilo?
Já univerziády beru i z toho důvodu, že je to tam na více dní. Neplavu každý den, takže mám možnost se podívat i na jiné sporty. Ale třeba jsme se i projížděli na slonech. Mám z univerziády perfektní zážitky, tedy kromě plavání, které se mi až tak nevydařilo.
Nedávno skončilo ME v Maďarsku. To už byl kolikátý šampionát, na kterém jste chyběla?
Bylo to už druhé ME v krátkém bazénu. Mezitím ještě MS v Austrálii.
A dívala jste se na Maďarsko na Eurosportu?
První dva dny dávali v televizi. Koukala jsem na časy. Jak se pořád zlepšujou tím, že se blíží olympiáda.
Vždycky se říkalo, že jste velký talent českého plavání. Vždyť už ve 14 letech jste zlepšovala české rekordy. Nebylo to někdy svazující?
Vlastně v těch letech 2001/2002, kdy jsem měla největší úspěchy, jsem pak cítila, že každý ode mne očekává, že budu na domácích závodech vítězit, v zahraničí podávat určité výkony a to mě možná i trošku dostalo dolů, až jsem se začala bát, že to nebudu zvládat. Takže něco na tom je.
Vy teď trénujete v Praze. Má váš otec ještě nějaký vliv, co se týká tréninků?
Určitě. Snažíme se spolu konzultovat technickou stránku. Občas jezdím domů, aby se na mě podíval. Aby nám poradil co a jak. Takže ho určitě beru jako svého trenéra.
Jaké to bylo přejít z České Lípy do Prahy? Brala jste to zpočátku jako nutnost nebo jste se těšila?
První měsíce jsme měly s mamkou velké účty za telefon (směje se). Co se týká plavání, přišla jsem do jiné skupiny a začalo se mi tu strašně líbit. S taťkou jsme se pořád hádali a už to chtělo změnu. Jeden i druhý jsme byli rádi, že si od sebe odpočineme.
Minulá olympiáda vám utekla o tři desetiny. Dá se to převést na vzdálenost?
No, je to strašný kousek. Já to radši nepočítám, protože by mě to mrzelo.
Teď vás budu citovat, co jste řekla Deníku letos na jaře: „Myslím, že jsem toho již za svou kariéru dokázala hodně, ale doufám, že ty největší úspěchy teprve příjdou.“ Jaký by to měl být úspěch?
Dostat se na olympiádu a získat medaili z mistrovství Evaropy či mistrovství světa.
Dokonce jednou padla i slova o překonání Daniela Málka, který získal na olympiádě dvě pátá místa.
Člověk si má dávat velké cíle.
Na jaké disciplíny se teď nejvíce soustředíte?
Trošku se přestáváme orientovat na padesátku, protože to není olympijská disciplína. Teď zkusíme možná spíš dvoustovku, protože je tam lehčí limit na jarní ME. No a co se týká olympiády, kdybych dala oba limity (100 a 200 m), bylo by to krásné.
Už je možné ty limity na olympiádu plnit?
Limity se mohou plnit už od letních prázdnin. Já si na to dávám ještě čas. Teď na zimním mistrovství v Pardubicích bych se chtěla k nim přiblížit. Ale ještě je k tomu daleko. Musím se dát hlavně zdravotně stoprocentně do pořádku a dobře natrénovat. S limity to vidím na duben, květen.
Jak často trénujete?
Trénuju 2x denně. Dvě hodiny ve vodě. Třikrát v týdnu jsem i v posilovně. Kromě posilování používám i stepper a běhátko. Je to náročné, ale zvládám to. Trenér pan Strnad si zatím nestěžuje (smích).
I přes letošní problémy, našla byste něco pozitivního?
Zjistila jsem, že i přes zdravotní problémy se dokážu vždycky vrátit zpátky.
Chtěla byste ještě něco říct na závěr?
Chtěla bych poděkovat sponzoru Victoria Volksbanken, vysokoškolskému sportovnímu centru MŠMT ČR a městu Česká Lípa, které mě též sponzoruje. A také chci poděkovat všem, kteří mě v České Lípě podporujou.

Další zprávy z regionu najdete zde