„Těžším soupeřům se mi dlouhodobě daří brát body. Sám nevím, čím to je, ale dokážu se na ně dobře připravit a vyhecovat se,“ prozradil v rozhovoru gólman Lukáš Chyna. Ten se také rozmluvil o tom, proč začal zrovna chytat, jak si rozumí s druhým brankářem „Dvóřou“ a jak vnímá velmi podivné sportovní období.

Poslední zápas jste se ale rozhodně nenudil, Bohemka vám dala 14 branek. Jaké to bylo z pohledu brankáře?
Nepamatuji v Lípě zápas, kde by se brankář nudil (smích). Čtrnáct gólů vypadá hrozivě, ale je potřeba říct, že 50 minut byl zápas vyrovnaný. Tenhle ročník je strašně zvláštní. Dvě třetiny soupeři vzdorujeme, někdy jsme dokonce lepším týmem. Ale pak přijde špatná desetiminutovka, kdy nás soupeř několikrát potrestá a je hotovo. Bohemka má letos skvělý tým, přál bych jim Superfinále. Hrají atraktivní florbal a dávají hodně gólů. Pro brankáře to rozhodně není lehké. Já mám ale takové zápasy rád, i když ten výsledek není vždy podle mých představ.

Brankář České Lípy Lukáš Chyna.Zdroj: fbcceskalipa.czVy jste naskočil mezi tři tyče po třech zápasech. Naposled jste chytal proti Vítkovicím. Je to náhoda, že chytáte proti těžším soupeřům?
Je to tak dané. Těžším soupeřům se mi dlouhodobě daří brát body. Sám nevím, čím to je, ale dokáže se na ně dobře připravit a vyhecovat. V podstatě nemám co ztratit. Umím chytat proti těžkému soupeři. Proto říkám, že jsem brankář na Superfinále (smích). Vlastně jsem ještě asi nechytal zápas s papírově lehčím soupeřem. Abych pravdu řekl, tak ani neznám důvod, proč mě proti nim nikdo zatím nepostavil. Snad to brzy přijde.

Dalším brankářem v Lípě je Jan Dvořák. Pochopil jsem dobře, že ani jeden z vás není stála jednička.
O našem střídání rozhodují trenéři. Každý máme svou roli. Momentálně to vnímám tak, že Dvóřa chytá proti týmům, které jsou v tabulce okolo nás. Tady musíme brát body a vyhrávat. Já mám zase soupeře, kde můžeme bodově překvapit. Myslím, že to zatím funguje a každý víme, na čem jsme. Dvóřa zatím chytá výborně. Asi není důvod to měnit.

Aktuálně jste na desátém místě. Pošilháváte ještě po play-off?
Rádi bychom. Na druhou stranu je to tak zvláštní sezóna, že už snad raději může skončit. Hrajeme nejvyšší ligu, blížíme se ke konci a pořád nevíme, jak to celé bude. Jestli budou boje o play-off nebo play-down. Jestli bude někdo sestupovat. Přijde mi to celé k smíchu. Můžu být upřímný?

Jistě, můžete…
Pokud se bude hrát play-off bez diváků, tak ať snad skončíme na devátém, nebo desátém místě a pošetříme si play-off na další roky, kdy bude plný dům. Momentálně chceme skončit právě do desátého místa.

Už jsme to trochu nakousli. Jak se vám hraje v době covidové? Liga měla pauzu, teď se rychle dohrává. Nejsou fanoušci, musíte se testovat.
Jo, tohle je fakt „perfektní“. Člověk se po pracovním týdnu těší na víkend se svou polovičkou, nebo rodinou. Místo toho ho trávíte na cestě do Ostravy, druhý den vás čeká to samé. Baví nás to, děláme to rádi. Ale jet pět hodin v autě a pak hrát proti Vítkovicím před prázdnou halou. Nic moc…

Česká Lípa má nejhorší obranu v soutěži, na druhou stranu jste nastříleli 116 branek.
No, připsat si v České Lípě vychytanou nulu bude asi oříšek (smích). Když to tak počítáme, musíme dát alespoň sedm golů, abychom vyhráli (smích). Naše zápasy jsou atraktivní, jenom ne pro nás brankáře. Někdy je to vážně těžké.

Pojďme k vašim florbalovým začátkům. Proč jste se rozhodl jít do brankoviště?
Florbal jsem začal hrát na prvním stupni základní školy Špičák. Byl to školní kroužek, který vedla skvělá učitelka paní Alena Zelinková. Chodil tam i Ráďa Matějíček, můj spoluhráč. Už tehdy hrál florbal za Českou Lípu. Vždycky se mi líbila helma, tu jsem chtěl vždycky nosit. Navíc jsem byl takovej kulatější, takže ideální předpoklady, proč jít do brány (smích). To byly ještě doby, kdy jsem si myslel, že si sednu do brány a sem tam se trochu pohnu. Dneska už vím, že to je náročnější, než v poli. Přeci jen hodinu klečet, je docela záhul na kolena.

Florbalisté České Lípy (světlé dresy) podlehli doma Bohemians vysoko 5:14.
FOTO: Po třetině naděje přišel uragán. Florbalisté doma padli s Bohemians

Vy jste ale působil i v jiných týmech.
Dva roky jsem byl v Liberci a půl roku v Litvínově. Za obě angažmá jsem rád. Jedno mi otevřelo oči, druhé mě vlastně udrželo u florbalu.

Je vám 23. Máte ambice chytat v silnějším mančaftu?
Nejlepší je hrát doma a o titul. Těžko říct, jestli se toho někdy v Lípě dočkám. Neřekl bych, že by to byly zrovna ambice. Spíš bych si chtěl zkusit, jak to chodí v některém z pěti TOP týmů v soutěži. Nic nevyhledávám. Pokud něco takového přijde, pak nad tím budu přemýšlet. Aktuálně jsem spokojený. Do haly to mám tři minuty, prostor dostávám. To je pro mě důležité. S Dvóřou jsme mladá a dobrá dvojka. Byla by škoda jí rozdělit.

Je těžké skloubit starosti osobního života s působením v týmu, který hraje nejvyšší florbalovou soutěže?
Za mě je to úplně v pohodě. Mám práci, která mě baví. Dělám jí na živnosti, jsem pánem svého času. Nemám důvod si stěžovat. Víkendové dvojzápasy byly hodně náročné. Člověk nemůže nikam na výlet, nic…Naštěstí má přítelkyně ještě studuje na vysoké školy, takže můžeme společné aktivity dělat i v týdnu.

Vypadá to, že chcete říct ještě něco na závěr.
Ano! Chtěl bych poděkovat všem našim fanouškům, popřát jim pevné zdraví a sílu v této nelehké době. Vydržte. Věřím, že se brzy společně sejdeme u nás v hale.