Když sportovec vstává do nového dne s tím, že se mu chce na trénink, je to vždy dobré znamení (a pocta pro trenéra). To těšení se na tréninkovou přípravu může také souviset s tím, že sportovci se zatím daří plnit, co si s trenérem předsevzali, a cítí, že pokud vydrží zdraví, velký úspěch by se měl časem dostavit.
Toto je i případ Lucie Vaníčkové a Petra Kopřivy, kteří se převážně v domácích podmínkách v Jablonném v Podještědí například teď chystají na víkendové mistrovství republiky do 22 let. „Doufám, že v disku budu první a zároveň bych chtěla vylepšit rekord mistrovství, který jsem vloni vytvořila. Co se týká koule, uvidíme. Ta mi v poslední době moc nešla. Ale i v ní bych chtěla vyhrát,“ říká jednadvacetiletá atletka. Lucie vozí medaile nejen z juniorských kategorií, ale letos se jí povedlo získat cenný kov, přesněji bronz, už i z dospělého MR. „Konečně se to povedlo“.

Petr Kopřiva si myslí, že to mohla být i medaile stříbrná. „V rozcvičování házela hodně daleko, ale v závodě už to nedopadlo podle představ. Zasloužila by si být druhá, protože jedné ze soupeřek se povedl jen jeden mimořádný pokus.“
Jedním z cílů úspěšné dvojice bude tedy v příštím roce vylepšit Lucčino umístění na MR. „Byl bych také rád, kdyby se v příštím roce posunula k hodům okolo 56, 57 metrů.“
Další cíl je trochu vzdálenější, zato významnější. „Chtěl bych, aby se Lucie v roce 2010 zúčastnila ME.“ V příštím roce se koná v Berlíně mistrovství světa, ale na to Lucie ani trenér nepomýšlejí. Tou nejvyšší metou a jistě i snem by však byla účast na OH v Londýně 2012.

Jak už bylo zmíněno, Lucie se věnuje i kouli, ale disk už pro ní zůstává hlavní disciplínou. „Úroveň Lucky v disku je o třídu vyšší než v kouli.“ Mladá atletka se v rámci soutěže družstev zúčastňuje i skoku o tyči. „Ale týká se to opravdu jen této soutěže, v tréninku se jí věnujeme minimálně,“ podotýká diskařka.
Lucie však není jediná svěřenkyně Petra Kopřivy. Na hřišti v Jablonném trénuje i další nadějné atlety, převážně žákovské kategorie, jejichž snem je také olympiáda, ale až ta za osm let. „Já jim vždycky říkám, že se takovýchto představ nesmí zříkat. Protože jak si jednou řeknou, že na to nemají, že se tam nedostanou, tak to je první krok k tomu, aby se tam opravdu nedostali. Ten sen bych jim nebral,“ říká Petr Kopřiva.
Stejně jako u Lucie by s nimi rád šel postupnými kroky. Tím nejbližším krokem je MR žactva, které se koná 14. září. „Velké ambice si mohou činit především Stáňa Kopřivová, Mirza Selimovič a Iva Ježková.“ Ty ambice jsou oprávněné, protože Stáňa obhajuje mistrovský titul ve skoku o tyči a Mirza už má na kontě dva bronzy, z překážek a osmistovky. A určitě by rádi tyto úspěchy zopakovali. To Iva Ježková je skromnější. „Chtěla bych se ve výšce i v hodu diskem dostat do pátého místa.“ Její skromné cíle jsou jistě ovlivněny i tím, že bude na MR poprvé.
Stáňa se věnuje atletice už od první třídy. „Ale s tátou trénuji až od páté třídy.“ Dříve se věnovala více i sprintům „Ale když jsem začala mít větší úspěchy v tyči, tak už se spíše věnuji jen jí.“

To Mirza nezačal atletikou, ale spíše ho zajímal fotbal. „Ale pak mě atletika začala více bavit.“ Mladí sportovci mají své vzory a Mirza není výjimkou. „Teď se mi líbí sprinter Bolt. A dříve Kipketer na 800m.“ A jak to má Stáňa se svými vzory? „Já jsem vždycky viděla vzor v těch, kteří se mnou trénovali. Chtěla jsem skákat jako oni. Takže když skákala Lucie Vaníčková, tak jsem viděla vzor v ní. A jinak mám oblíbenou Yelenu Isinbajevovou.“
Aby jednou dosáhli úspěchu, musí věřit svému trenérovi. „Buď vztah mezi závodníkem a trenérem funguje, což znamená, že sportovec uznává jeho názory. Pokud neuznává, pak nemá smysl dál spolupracovat,“ říká Petr Kopřiva. „Svěřenec se dá ovlivnit i lidsky. A myslím, že je i trochu ovlivňuji. Někdo to potřebuje víc, někdo méně a trenér by měl rozpoznat hranice, za které by už neměl chodit. Co už je moc, co si ještě může dovolit, do čeho může mluvit a do čeho ne. Hranice existuje a u každého je trochu jinde.“
Podle dosavadních úspěchů Lucie Vaníčkové a dobrého vztahu s ní tu správnou hranici z tohoto pohledu Petr Kopřiva rozpoznal.