„S trenéry jsem maximálně spokojený. Důležité je, že jsme se na další dva roky domluvili s Radkem Krajcigrem. Jeho přínos pro Českou Lípu je obrovský,“ zdůraznil Slaný v rozhovoru pro Deník.

Letošní sezonu jste zakončili na desátém místě. Jak to hodnotíte?
Primárním cílem bylo zachránit pro Lípu nejvyšší soutěž. To se povedlo, vyhnuli jsme se play-down. Vzhledem k tomu, jak se sezona vyvíjela, jsme spokojení. Je pravda, že každý rok pokukujeme po play-off, letos nám ale chybělo hodně bodů. Desáté místo je odrazem naší reality.

Česká Lípa má za sebou čtyři extraligové roky. Stáváte se pravidelným účastníkem.
Musím přiznat, že ty čtyři roky byla velká dřina. Když jsme se dostali do ligy, nechtěli jsme udělat ostudu. Smáli jsme se, že chceme alespoň jeden bod. S jídlem ale roste chuť. Naše cesta je jasná, chceme, aby hráli naši odchovanci. Tým se pak doplnil kvalitou z jiných měst. Myslím si, že jsme namíchali dobrý koktejl. Prosazují se mladší a mladší hráči, v této sezoně to byl Ondra Kopič. Ukazuje se, že máme kvalitní hráče, kteří nám budou dorůstat. Kdyby mě někdo kdysi řekl, že budeme načínat pátou superligovou sezonu za sebou, trochu bych si asi ťukal na čelo. Někdo si to nemyslí, ale florbal je po fotbale nejrozšířenější sport. Je tam obrovská konkurence, točí se v něm docela velké peníze. My máme nízký ekonomický potenciál. To, že se držíme ve florbalové elitě, je pro nás, ale i pro město skvělá vizitka. Věřím, že kdo sportu rozumí, musí na to být pyšný. Myslím si, že jsme pro město udělali dobrý výsledek a dostali Českou Lípu na sportovní mapu.

Poslední rok je hrubě ovlivněn koronavirem. Opatření se týkaly i sportovních soutěží. Jak jste to všechno vnímal?
Byla to ta nejzvláštnější sezona, kterou jsem zažil. Nedokázali jsme si to představit, po pár měsících se s tím člověk srovnal. Skočilo do toho testování, týdně jsme za to dali i 50 tisíc. Postupně se to zlepšovalo, přešlo se na antigenní testy. Náklady na testování klesaly. Samozřejmě nás mrzí, že jsme hráli bez diváků. V Lípě jsme vždy měli díky fanouškům specifické prostředí, výsledkově nám to pomáhalo. Jsme amatéři, kteří si platí příspěvky, chceme si florbal užívat. Nehrajeme ani tak kvůli výsledkům, to je bonus. Děláme to pro lidi a pro žízeň. To všechno se vytratilo, byla to zvláštní pachuť. V průběhu sezony jsme vlastně ani nevěděli, proč to hrajeme, bylo potřeba to hlavně dohrát. Člověk z toho měl smíšené pocity.

Hlavně leden byl hodně náročný. Zápasy se dohrávaly v rychlém sledu, o víkendu jste sehráli hned dva.
S tímhle se pralo spousta týmů. Leden byl náročný, sehráli jsme snad deset zápasů. Bylo to zvláštní období, ve kterém jsme museli uspět. Začátek ročníku se nám moc nevydařil, hodně nás zasáhla marodka, kvůli zranění hodně kluků vypadlo. Tým si reálně sedl na přelomu roku, lednové období jsme nakonec dobře zvládli. Víkendy ale byly zabité. V sobotu jsme hráli v Praze, v neděli přejížděli do Vítkovic. Nejvíce to v tu dobu odnášela rodina.

Sezona vám skončila nedávno. Jak vypadá aktuální hráčský kádr?
Dobrou zprávou je, že bude pokračovat Radek Krajcigr. Domluvili jsme se na další dva roky. Jeho přínosu pro Lípu je obrovský. Další dva roky bude pokračovat také Milan Tichý. Celkově se ten kádr kosmeticky upraví. Nikdo neví, jak to bude, otázkou je, jestli začne první liga. Pak budeme reagovat. Otazník visí nad mým pokračováním a pokračováním Tomáše Nováka.

Vy jste prohlásil, že to bude váš poslední rok. Jak to tedy aktuálně vypadá?
Jelikož mám na dresu číslo 50, tak je to tak půl na půl (smích). Byl jsem decafto rozhodnutý, chtěl jsem ale skončit s fanoušky. Měl jsem po sezoně naplánovanou takovou pěknou akcičku…Je mi 38 a půl, za rok mi budu 39,5. To je strašné sportovní číslo. Jestli budu vstupovat do devatenácté vrcholové přípravy, si musím rozmyslet, musím to probrat s manželkou. Když vidím syna Bertíka, jak ve dvou letech mastí s hokejkou, tak mě to motivuje pokračovat. Čekám také na velký projekt od ministerstva zahraničí, to by mě vzalo spoustu času. Nejbližší týdny rozhodnou. Upřímně, během sezony jsem cítil, že mi odchází forma, chyběla ta správná radost ze hry. Na konci se ale začalo dařit a já cítil, že bych mohl být týmu prospěšný. Podle bodování jsem byl skoro nejlepším obráncem, to dodá sebevědomí. Odrazí se to na hřišti a začne se vám dařit.

Vypadá to, že opravdu nevíte, zda budete pokračovat?
Hodně o tom přemýšlím, bude hodně záležet na mých dalších aktivitách. Jednu sezonu bych to ještě mohl zvládnout. Jen se bojím, abych se nezranil a nebyl ve 40 za trotla. Pak mě budou mít všichni za blázna a budou říkat – měl jsi si to rozmyslet a jít do důchodu. Rozhodně si nechci florbalem dohánět vlastní ego.

Je jasné, že na trenérském postu bude pokračovat duo Kopta – Derka.
To souhlasí, s Petrem Koptou a Davidem Derkou byla maximální spokojenost. Nedávali najevo ten horší vstup do sezony. Samozřejmě jim to nebylo po chuti, ale na atmosféře to nebylo znát. Karta se pak obrátila a všichni se cítili lépe. Nálada v kabině byla velmi dobrá, kluci si atmosféru na trénincích pochvalují, je to zajímavá změna. Trenér má určitou životnost. Nic proti Jirkovi Stožickému a Lence Bartošové. Z vlastní vůle jsme chtěli spolupráci s Petrem a Davidem prodloužit. Není to pro ně lehké, David dojíždí z Prahy, Petr zase z Ústí. Doprava jim sežere opravdu hodně času.

Jak to vypadá s klubovým rozpočtem?
Všeobecně je to těžké. My se dostaneme na sedm miliónů, hodně je to postavené na veřejných dotacích. Záleží na kraji, městě, okrese, rozpočet hodně závisí na veřejných financích, dvacet procent tvoří příspěvky, něco máme od sponzorů. Jsme na samotném finančním stropu. Pro mě, jako manažera, je to tak trochu finanční architektura. Před sezonu ten rozpočet nastavíme, držet ho je ale věštění z koule. Díky totálnímu lockdownu se tolik neutratilo za halu. Dokonce jsme koupili umělý povrch, který rozbalíme na betonovém hřišti základní školy. Vznikne tam takový florbalový kurt a budeme moct trénovat i venku. Až se ekonomika uklidní, budeme na financích dál pracovat.

Vy jste sezonu odehráli, vaše další týmy ale stály. Může být sportovní pauza u dětí velkým problémem?
Tady jsou dvě varianty. Buď přijde hodně dětí, nebo málo. Třeba se to zblázní, rodiče se zapojí. Ta pauza je znát, vidím to na mojí šestileté Amálce. Není to ale asi vina nikoho. Velkou roli budou hrát rodiče, otázkou je, zda dokážou vrátit děti zpět do sportovního procesu. Věřím, že po sportu bude velký hlad. My máme ten venkovní povrch, v každém městě můžou proběhnout náborové veletrhy. Nemůžeme sedět s rukama v klíně, musíme tomu jít naproti. V Lípě máme vzrůstající tendenci florbalové základny, věřím, že se nám nezmenší.

Věříte, že další florbalová sezona bude už normální a do hal se vrátí fanoušci?
Doufám, že se to rozeběhne i s diváky. Ve 40 letech fakt nechci hrát před prázdnou halou. Cena testů se snižuje, samotestování by mohlo být klíčem, vstoupí do toho proočkovanost a promořenost. Na halové sporty by mohla být určitá hranice, třeba pět stovek diváků. To by nám stačilo. Musí se ale zlepšit systém očkování, oproti jiným státům zaostáváme. Kolega byl na očkování v Rumburku a říkal, že očkování dostane každý, kdo jde kolem. Celkově je to u nás pomalé, vládní servis nefunguje. Snad bude líp.