Na pomezí České Lípy a Nového Boru nechal Ivan Solfronk se svou manželkou Zuzanou vybudovat golfový resort. Současná vládní omezení provoz výrazně omezila. Místo pořádání turnajů zeje hřiště prázdnotou a majitelé vyčíslují vzniklou ztrátu.

Jak na váš resort dopadla současná epidemie nového typu koronaviru?
Zásadním způsobem. Měsíc jsme měli kvůli nařízení vlády České republiky zavřené hřiště, restauraci i ubytování. Pokud jde o hřiště jako takové, tak jaro je z hlediska prací klíčové. Pro veřejnost bylo hřiště zavřené, hráči sem chodit nemohli, ale pracovat se tu muselo. Pracovníci, kteří se starají o trávník, tu byli v plné sestavě. Restauraci provozujeme s tím, že jídla vydáváme okénkem.

Jaké přesně práce probíhají na golfovém hřišti na jaře?
Jaro je z hlediska přípravy nejnáročnější a nejdůležitější. Po zimě se musí všechno vyčistit, projít a zkontrolovat, posbírat listí a trávu. Začíná se připravovat trávník, musí se hnojit. Musí se upravit písky a cesty. Vegetační období v Česku je krátké, bavíme se zhruba o pěti až šesti týdnech, které jsou klíčové. To, co se nestihne v tomto čase, se během sezóny neudělá.

Není tedy výhodou, že na hřišti nebyli hráči, a tak měli pracovníci čas a klid na údržbu?
Z tohoto pohledu by se to jako výhoda zdát mohlo. Jarní práce pochopitelně umíme dělat i za běžného provozu. Jisté ulehčení organizace to je, ale není to zásadní.

Návštěvníci oslav mohli zažít, jak se jezdilo veřejnou dopravou v dobách, kdy v Kamenickém Šenově vzkvétal sklářský průmysl a lokálka funěla do kopců na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří.
Virus zhatil spoje pro turisty. Není jasné, jestli vyjedou

Na druhou stranu jste neměli prakticky žádné tržby. Jak vysoké jsou ztráty?
Nerad bych to v tuto chvíli vyčísloval, ale zhruba se dá hovořit o milionu korun měsíčně.

Podaří se vám tyto ztráty zmírnit ve zbytku sezóny?
Rozhodně ne. Do osmého června jsme zrušili šestnáct turnajů, což jsou peníze, které se už nepodaří získat.

Kolik turnajů jste měli v roce 2020 pořádat?
Plánovaných bylo něco málo přes osmdesát turnajů. Část jsme zrušili a vládní opatření se dotknou i těch zbývajících. Momentální výhled je, že na konci května budou otevřena venkovní sportoviště do 50 osob. Zhruba třetina turnajů je pro více než 50 hráčů. Co bude dát, to zatím nikdo neví.

Vládní nařízení vám asi dělají vrásky, že?
Velmi správný postřeh. Obecně si myslím, že vláda zvládá řízení koronavirové krize velmi dobře. Na druhou stranu, my jsme golfové hřiště, na kterém hráči chodí po čtyřech a méně než dva metry od sebe nikdy nejsou. Rozestupy jsou pět až patnáct metrů. Otevřely se farmářské trhy, kam může přijít klidně sto lidí a musí být od sebe pouze dva metry. Myslím, že konkrétně v provozu golfových hřišť nebylo řešení nejlepší. Chápu, že toto je jen detail, který se při takovém náporu, který byl a je na krizový štáb, postřehnout možná nedá. Řekl bych, že konkrétně toto hřiště mohlo být otevřené výrazně více.

Vraťme se na začátek vaší cesty ke golfu. Jak jste se k němu dostal?
Zjednodušeně řečeno, hledali jsme nějakou volnočasovou aktivitu, kterou bychom mohli jako rodina dělat společně. Po potápění jsme přemýšleli nad jiným sportem. Z několika možností jsme se rozhodli pro golf, který se hraje v přírodě. Dalšími výhodami je i to, že se u golfu člověk projdea může hrát prakticky kdekoliv na světě.

Na Práchni se dostal šofér BMW do úzkých z důvodu vzniklé kolony aut, která se snažila vytvořit průjezd pro houkající policejní vozidlo. Z vozu šofér vystoupil až poté, co na něj policisté namířili zbraň.
VIDEO: Policistky stíhaly silničního piráta. Jel rychlostí 230 km/h

Nechybí vám v golfu adrenalin, kterého je při potápění pravděpodobně mnohem více?
Na první pohled se může zdát, že golf není dostatečně adrenalinový sport. Je to trochu jiný druh adrenalinu. Snaha zahrát co nejlepší výsledek také bývá adrenalinovým zážitkem. Golf rozhodně neberu jen jako procházku v přírodě.

Golf pro vás není jen sport, že?
Myslím si, že golf je do jisté míry i životní styl. Jde o záležitost, která je velmi časově náročná, pokud chcete hrát na slušné amatérské úrovni. Je to koníček, který výrazným způsobem ovlivňuje životní styl celé rodiny.

K lepšímu?
Rozhodně k lepšímu. Golf se hraje prakticky za každého počasí kromě bouřky. Něco si naplánujete, musíte to dodržet, venku jste klidně pět šest hodin. Setkat se můžete s kamarády.

Jak se z aktivního golfisty stal spolumajitel golfového resortu?
Resort jsme spolu s manželkou vybudovali jako rodinný podnik, proto jsme rovnocenní spolumajitelé. Začínali jsme úplně od začátku, jak se říká, na zelené louce.

Bylo to náročné?
Vybudovat takový resort na 70 hektarech na dvou katastrálních územích, České Lípy a Nového Boru, je záležitost trvající roky. Například měníte územní plány, tvoříte projekt mapující vliv na životní prostředí. Od nákupu pozemků jsme začali stavět zhruba za dva a tři čtvrtě roku. Proti jiným obdobným projektům se jedná o výrazně kratší dobu. Běžně se tato doba pohybuje okolo pěti až sedmi let.

KD Crystal.
Kultura v regionu zamrzla. Pořadatelé ruší tradiční akce

Díky čemu se vám podařilo čas tak výrazně zkrátit?
Částečně díky vstřícnosti místních úřadů a také díky tomu, že jsme najali místní lidi, kteří zdejší problematiku znají. V neposlední řadě i díky tomu, že jsme se projektu velmi intenzivně věnovali. Nikdy jsem neměl pocit, že by nám někdo házel klacky pod nohy nebo chtěl projekt sabotovat.

Problémy ohledně změny územního plánu nebyly?
Problémy se změnou územního plánu nebyly v podstatě žádné. Pohybujeme se v krajině, která je pro golf vhodná a nejsou tu ani velké překážky v podobě chráněných rostlin a živočichů. Náš projekt zapadá do záměru místních samospráv, takže v rámci legislativy to probíhalo nadstandardně dobře.

Kdy jste začali s výstavbou resortu?
První pozemky jsme kupovali v roce 2010, začali jsme stavět v roce 2013 a o rok později jsme otevírali první část hřiště.

O chod resortu se staráte pouze administrativně?
Golf máme s manželkou do velké míry jako koníček, takže zasahujeme i do denního provozu a řízení. Resort máme rozdělený na dvě části, na hřiště a zázemí, restauraci s hotelem. Každá z částí má svého profesionálního vedoucího. My jim do vedení prakticky na denní bázi zasahujeme.

To znamená, že se vaše pohledy na provoz rozcházejí?
Ano, jedná se o naprosto běžný firemní život. Majitel má na danou věc nějaký názor a bylo by hodně divné, kdyby stejný názor sdíleli všichni ostatní. Jako spolumajitel problematiku prodiskutuji s vedoucím. Buď mi dá za pravdu nebo já jemu nebo rozhodnu. Je to má firma a má zodpovědnost.

Pojďme ke hřišti. Jak byste jej popsal?
Hřiště bylo stavěné tak, aby umožnilo hrát co nejširšímu spektru hráčů. Tedy hráčům všech výkonnostních úrovní. Chtěli jsme hřiště vybudovat tak, aby bylo zajímavé a atraktivní pro profesionální golfisty i pro výkonnostní hráče s handicapem okolo deseti dvanácti. Zároveň jsme chtěli, aby zde mohli hrát také rekreační hráči, kteří toho za rok mnoho neodehrají. Myslím, že se náš záměr podařilo naplnit.

Komentář: Farmářské trhy jsou zpět. Ztráty ale nenahradí

Je vaše hřiště v nějakém ohledu zajímavé?
Jednu odlišnost od ostatních bych určitě našel. Hřiště je do terénu zasazené tak, aby hráč měl z každého místa přehled o tom, co se na hřišti děje. Například, pokud stojím v klubovně, tak vidím z osmnácti jamek řekněme dvanáct. I tak jsou jamky od sebe oddělené a hráči se tedy neruší. Takto postavené hřiště je díky pozemkům, které se nám podařilo sehnat.

Areál je rozlehlý, kolik lidí se stará o jeho provoz?
O golfové hřiště se stará deset lidí, v hlavní sezóně jedenáct. O restauraci a hotel deset, takže to vychází na dvacet a někdy jednadvacet zaměstnanců.

Jaká je kapacita hřiště, kolik hráčů na něm může být?
Startovní časy máme po deseti minutách, to mohou odstartovat čtyři hráči. Což znamená čtyřiadvacet hráčů za hodinu, hra trvá zhruba pět hodin, tedy na hřišti může být až 120 hráčů současně.

Ivan Solfronk
Rok narození: 1964, prezident klubu Golf Resort Česká Lípa.
Nejoblíbenější jídlo: jídel mám rád hodně, ale přímo nejoblíbenější nemám
Nejoblíbenější pití: nealkoholické pivo
Největší golfový zážitek: Snem každého golfisty je zahrát jamku na jeden úder. To se mi před dvěma roky povedlo, což považuji za největší osobní úspěch. Dalším skvělým zážitkem bylo to, že jsem si mohl zahrát na profesionálním americkém hřišti, kde se chvíli poté konal jeden ze čtyř největších turnajů.