V České Lípě velice známé jméno především mezi fanoušky karate. Jan Drobeček pro Českolipský deník zavzpomínal na příhodu ze závodů, čas po ukončení svého působení ve Sport Relax karate a především se rozpovídal o své kariéře teď.

Vzpomenete si na vtipnou historku z turnajů v zahraničí?

Psal se rok 2000, bylo mi 11 let a byl jsem poprvé na větším zahraničním turnaji v Portugalsku. Na snídani se mě trenér zeptal: „Honzo, máš sbalený všechny chrániče?“ Podíval jsem se do tašky, viděl jsem tam „boxerky“ a věděl jsem, že vše potřebné mám. Po příjezdu do haly jsem zjistil, že ale nemám chrániče na zuby. Musel jsem si koupit nové a vytvarovat je v kafi z automatu. A v jedenácti letech kafe nechutná nikomu.

Kam vedly vaše kroky po Sportu Relax a spolupráci s Pavlem Znamenáčkem?

Variant bylo mnoho. Někoho by možná napadlo, že budu soutěžit za oddíl Gryf Liberec, kde jsem v tu chvíli působil jako externí trenér pro disciplínu kata. Někoho by zase mohlo napadnout, že se přihlásím do konkurenčního klubu SSC Česká Lípa pod vedením Josefa Poláka, který je mým dlouholetým přítelem a kolegou z řad rozhodčích Českého svazu karate. Někoho by zase napadlo, že budu veden v některém z oddílů JKA ČR, jako například SKK Neratovice nebo Hvězda Karlovy Vary. Nakonec jsme se společně s Jakubem Kolkem rozhodli, že založíme svou vlastní akademii karate.

Co bylo impulsem k založení SHOBU Academy?

Hlavním impulsem bylo nedobrovolné ukončení členství v oddíle Sport Relax. Abych však mohl být veden v databázi závodníků, rozhodčích či trenérů, bylo nutné být evidován v některém z oddílů karate.

Čím se živíte teď?

Hlavním příjmem je pro mne v tuto chvíli práce ve školství. Působím na Střední průmyslové škole v České Lípě jako učitel odborných předmětů. Do určité míry se živím i jako trenér nebo rozhodčí karate.

A sportovní kariéra? Stále se evidentně účastníte turnajů, když u vašeho jména roste sbírka medailí.

Těch turnajů, kterých se aktivně účastním, už nebývá tolik. V letošním roce jsem byl jmenován do pozice asistenta reprezentačního trenéra v Českém svazu karate JKA. Je to pro mne čest a zároveň i závazek. Snažím se tedy účastnit povinných turnajů tak, aby byla prokazatelná moje nominace na mezinárodní soutěže. Více se však věnuji pozorování a tréninku nejen svých oddílových závodníků, ale i svých reprezentačních svěřenců a zároveň kolegů.

Máte již nyní ve svém oddíle nadějné reprezentanty, o kterých se bude psát minimálně jako o vás?

Náš oddíl je tvořen většinou staršími, dospělými závodníky, kteří do našeho oddílu přestoupili z různých koutů republiky. Tedy ano, máme v našem oddíle nadějné závodníky, jako je Branda, Vít, Zítko, Pevný, nicméně všichni jsou nyní ve věku, kdy se bude lámat chleba. Přechod mezi juniorkou a hlavní dospělou kategorií je velmi často doprovázen koncem kariéry, protože v České republice není karate na profi úrovni a závodníci se tak rozhodují, zda dostane přednost sport, nebo práce. Takže uvidíme, jak se s tím naši svěřenci poperou.

A co mládež?

Letos jsme dělali teprve druhý nábor. Naši roční svěřenci se nedávno ukázali teprve na první soutěži, takže na předpovědi o tom, zda se v našem oddíle najde nějaký velký talent, je ještě brzy.

Zlatá Vostrá