„Nechávám vše při starém. Stalo se a jdeme dál,“ říká v neobvykle sebekritickém rozhovoru šestadvacetiletá odchovankyně českolipského šachu.

Jak si ceníte stříbrné medaile z mistrovství ČR v porovnání s dosavadními úspěchy v kariéře? Znamená pro vás motivaci do dalších let?
Vzhledem k 2. místu na mistrovství republiky je tato sezona pro mě zatím nejúspěšnější. Možná mi tím chtěl někdo ze shora něco naznačit, ale já s tím momentálně nic nedělám. Nechávám vše při starém. Stalo se a jdeme dál.

V Novém Boru hrajete za B tým 1. ligu. Neláká vás zahrát si tu i extraligu?
O tom vůbec neuvažuji, to je pro mě sci-fi. Na soupisce sice můžu být, ale někde na dvacátém místě a do hry se nedostanu…

Jak často trénujete?
Ani minutu, hraji jen soutěžní partie. Kdybych měla trenéra, tak možná. Ale samotnou mě nikdo nedonutí.

V Novém Boru se konají školení pod vedením velmistra Marka Vokáče. Neláká vás alespoň šachová „nalejvárna“ touto formou?
Vím, že se školení konají a musím přiznat, že je nenavštěvuji. Ale už jsem panu Vokáčovi slíbila, že se polepším (smích).

Jaká fáze hry vám jde nejlépe a kde naopak cítíte svou slabinu?
Neumím zahájení a koncovky. Teorii vlastně vůbec neumím. Prostě to odtahám a ono to nějak dopadne.

Berete jako handicap pro ženy fakt, že hrají oddílové soutěže společně s muži nebo je to pro vás samozřejmost, která nestojí za úvahu?
Jako ženská mám naopak pocit, že to mám leckdy jednodušší. Mám o malinko větší šanci se prosadit.