Synonymem pro českolipské karate je Pavel Znamenáček. Vloni se Sport Relaxu pod jeho vedením podařilo získat obdivuhodných 418 medailí. Jenom opravdu můžeme litovat, že karate není v olympijské rodině. Pavel Znamenáček si však myslí, že příští generace se toho možná dočká.
Mělo by se karate brát jako sport nebo je v tom něco víc?
Každý má vlastní názor. Sportovci hodnotí pouze výkony a jdou si za medailemi. Ale moje filozofie a s tím související vznik klubu Sport Relax měla úplně jiný důvod, a to vychovávat lidi. I když máme velmi pěkné výsledky, snažím se o to, aby žáci brali karate jako pomocníka pro svůj život, šli do hloubky a to jim napomáhalo k nejlepšímu pochopení .
A právě proto u vás zvítězilo karate?
Obdivoval jsem lidi, kteří umí pracovat se svým tělem. Proto jsem se přihlásil do kurzu, ale ještě jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Pak samozřejmě přišla realita, takže jsem začal zjišťovat, o čem karate je, a vzalo mě to. V té době nás bylo v klubu 150. Zůstal jsem z nich jediný, který aktivně cvičí.
Dělal jste i jiné sporty?
Chodil jsem chvíli na judo, běhal, střílel, jezdil na lyžích, plaval.
Jste rád, že děláte bojové umění, kde nezáleží tolik na věku?
Určitě. Ale protože mi je 41, tak už to musím brát vážněji ohledně zdraví. Dříve to byla jen dřina a dřina a žádná rehabilitace a regenerace organismu, takže to dneska trochu pociťuji. Proto musím cvičit více s rozvahou, i když žáci by vám potvrdili, že když jsem na tréninku, tak zapomenu na tyhle hranice. Můj cíl je vydržet alespoň jako můj učitel pan K.Funakoshi. To znamená přes šedesátku. Už ne samozřejmě jako aktivní závodník, ale spíš jako kvalitní trenér a předávat zkušenosti mladším trenérům, aby Sport Relax dál fungoval.
Je pravda, že v karate vedete své svěřence nejen k tomu, aby něčeho dosáhli po sportovní stránce, ale svým způsobem se je snažíte ovlivnit i lidsky? Když to řeknu laicky, udělat z nich lepší lidi?
To je v klubu moje priorita udělat z nich dobré lidi po etické a společenské stránce. Vychovat z nich lidi, kteří budou mít vztah ke sportu a k rozvoji karate. Důležité je, že pokud chce někdo dál pracovat s mládeží, musí být autorita. Vychovávat lidi je to nejtěžší na světě, co může být.
Jaký je vlastně zájem o karate?
Musím přiznat, že popularita klesá. Porevoluční boom, kdy každý chtěl dělat bojová umění, je pryč. Ale my jsme si dali úkol, že udržíme určitý standart a tím, že se o lidi staráme, máme k nim dobrý vztah a vychováváme je, tak je to tady pořád funkční. Teď máme 270 lidí, což si myslím, že je na Českou Lípu obdivuhodné. Takový počet nemají ani některá krajská města.
Platí i v karate, že někdo má na sport talent a někdo si to musí vydřít?
V karate je důležitá vytrvalost a poctivost v tréninku. To znamená, že mám raději děcka, kterým to ze začátku nejde, ale mají ke sportu vztah a chtějí překonat svoji hranici. A pak z nich vyrůstají velmi kvalitní karatisté. Talent je také vynikající, ale musí se spojit s vytrvalostí a s chutí.
Co olympiáda. Pomohla by karate nebo by spíše ublížila?
Olympiáda by jistě neublížila rozvoji karate. Šlo by o jeho prezentaci. Ale v momentu, že by se olympiáda začala řešit na svazech a mezi závodníky, kdo tam pojede, jak tam pojede, si myslím, že by to byl problém. Jde také o to, že se karate dělí na sportovní a tradiční. Tradiční se opírá o tradici bojů bez chráničů. U sportovního karate se používají chrániče na holeně, botičky na nárty, chrániče na ruce, což tradiční karate neuznává. Takže tyto dva svazy by se musely nejdříve domluvit. Pokusy o to byly už dřív, ale domluva zůstala zatím na mrtvém bodě. Ale přesto spousta lidí věří, že karate jednou na olympiádě bude. A je to vlastně i moje touha, protože olympiáda je vrchol pro sportovce. Dosáhli jsme titulů mistra světa, mistra Evropy, ale tenhle vrchol nám chybí. Ale např. generace jednadvacetiletých už se toho asi nedočká. Takže to asi čeká na závodníky ještě mladší.
Jakého osobního úspěchu si nejvíce vážíte?
Co se týká sportovních úspěchů, tak je to zisk sedmi titulů mistra světa ve veteránech. Ale přesto si nejvíce vážím toho, že jsem kluky dotáhl tam, kde jsou, a že jsem z nich udělal normální lidi, o které se můžu i opřít. A také je úspěchem, že tady děláme něco, co je odlišné od jiných sportů a to, že lidem dáváme jiný smysl života a etiky.
Co vás čeká v letošním roce?
Jako veterán budu soutěžit na dvou soutěžích za rok, a to na MS FSKA a MS WTKA v sebeobraně, v které jsme 2x za sebou získali titul mistra světa s Ondřejem Samkem a Filipem Peřinkou.
Existuje nějaký žebříček úspěšnosti a přibližně na jakou příčku SPORT RELAX patří?
My jsme jediným klubem, kde se reprezentanti pravidelně účastní MS a ME ve více federacích. Např. na Evropském poháru jsme byli mezi 45 kluby bez dvou našich největších posil druzí.

Další zprávy z regionu najdete zde