Lenka Bartošová je tváří českolipského florbalu. Trenérka mužského týmu se objevila v České Lípě před třemi lety po ukončení hráčské kariéry. „Začala jsem působit jako šéftrenérka, což je nyní mojí hlavní náplní práce, která mě baví. Šéftrenér komunikuje s ostatními trenéry, kteří mají na starost mladší kategorie od přípravky až po juniory,“ říká v rozhovoru pro Deník Bartošová. A odpovídá i na další zajímavé dotazy, například jaký je rozdíl při působení v mužském a ženském týmu, jak na ni působí Česká Lípa, nebo co by si přála s blížícími se svátky.

S obrovskými i reprezentačními zkušenostmi velíte mužské lavičce superligového týmu. Nelákalo by vás větší město a spíše ženský oddíl?

V ženském oddíle jsem byla sedm let v FBC Liberec. A po pravdě řečeno jsem odešla s tím, že si chci od florbalu již odpočinout. Přeci jen je ženská složka hodně náročná. Po tomto jsem ukončila kariéru. Jenže konec mi vydržel tři neděle, než se mi ozval Štěpán Slaný a začala jsem trénovat muže v Lípě. Byl to jiný impuls do vlastně jiného florbalu. Byla jiná motivace než při práci s ženami. Následně jsme hned první sezónu postoupili do Superligy a přidala se další motivace s trénováním mezi mužskou elitou.

Co se Vám líbí na Českolipsku a které místo je pro vás nejhezčím z tohoto kraje?

Jsem z Jablonce a jsem zvyklá na taková střední města. Česká Lípa mi jako město vyhovuje, ale nyní žiji v Liberci a je zde úplně vše. Větší město, z kterého je to blízko do Prahy a hlavně velice blízko k Jizerkám. Jsem ten přírodní typ, co má rád lesy, louky a podobně. Bylo mi nabízeno přestěhování do České Lípy, ale je to menší město a s díky jsem zatím odmítla.

Mužské a ženské kolektivy se velice odlišují. Můžete popsat své zkušenosti, v čem jsou nejvíce odlišné a jakým způsobem tedy jednat v daném kolektivu?

Největším rozdílem je to, když je v týmu nějaký problém. Chlapi se pojmenují různými názvy a funguje se dál. Ženy problém řeší velice dlouho a ještě se přidává pomlouvání za zády. V týmovém sportu v ženském podání toto hrozně ubližuje. Ale zároveň u kluků je zase tvrdohlavost, kdy dostat do nich něco je poměrně obtížné. Když se začnou objevovat výsledky, tak si novotu přisvojí a říkají, jak jsou dobří. U žen je to naopak. Jakmile do nich dostanete nový styl, tak hrají jenom ten.

Všimla jsem si fotek, kde jste v dresu ženského týmu. Jaká je vaše pozice v ženském týmu?

Vůbec žádná. Já tam jenom pomáhám, když se ženy nesejdou v adekvátním počtu. Zdraví mi moc nepomáhá, abych se mohla věnovat hráčským činnostem. Ani nemám právo mít nějakou roli bez tréninku.

Za pár dní je tu mužské MS ve florbale v Praze. Pojedete se podívat, nebo volný čas využijete jinak?

Rozhodně se jedu podívat. Budu tam trávit tři dny. Podívám se na zahájení, tedy první den. Poté ve čtvrtek máme jako trenéři seminář na vzdělávání. A třetím dnem budou boje o třetí místo a finále, na které se ráda podívám. Ale volno vůbec nemám. Mladší kategorie fungují naprosto normálně, ať je mistrovství nebo ne. A i muži trénují naprosto standardně. Jediným uvolněním je chybějící stres ze zápasů na lavičce, jinak se jede v normálním režimu.

Blíží se vánoční svátky a pozvolna nový rok. Máte nějaké osobní přání?

Já jsem naprosto spokojená. Rodinný život mám v pořádku, práce mne baví. Pořídila jsem si navíc štěňátko… No dobře, teď už je to devítiměsíční puberťák. Nanejvýš kdyby mi někdo vyměnil ta má kolena. Ale to nejde.

A zároveň je nějaké přání, které byste přála florbalu, českolipskému florbalu a vůbec Českolipsku?

Já bych chtěla, abychom měli spoustu mládeže. K mládeži výborné trenéry, které naštěstí již máme. A abychom mládež vychovali tak, aby byli hráči a hráčky kvalitně zdatní, aby mohli konkurovat v Superlize.

Zlata Vostrá