Dokonalé počasí, upravené stopy i hladký průběh 34. ročníku závodu na lyžích s názvem Lužická třicítka udělaly radost nejen závodníkům, kterých se letos na start postavilo téměř sedm desítek, ale i pořadatelům.

Nejrychleji zvládl třicetikilometrovou trať Miroslav Balatka ze SKI Jablonec časem 1:56:18 hod. V kategorii mužů 19 – 39 let zvítězil Robert Heczko z Liberce, mezi muži nad 60 let kraloval František Dvořák ze Cvikova. Nejlepší ženou na desetikilometrové trati se stala Věra Utínková ze SKI Polevsko.

„Počasí bylo na jedničku, organizace bez větších problémů, skvěle upravené stopy. K tomu všemu panovala dobrá nálada a radost ze slunečného dne,“ sdělil Deníku ředitel závodu Jan Šmíd, jenž krátce po závodu poskytl Deníku rozhovor.

Jak už jste nastínil, letošní Lužická třicítka neměla chybu. Nebo se přece jen vyskytly nějaké problémy?
Větší problémy vážně nebyly. Pouze v jednom místě v okolí Polevského vrchu nad vlekem byla zafoukaná stopa, což se prakticky nedalo ovlivnit. Zde ale fouká vítr neustále.

Organizačně tedy všechno klaplo?
Ano. Byli jsme připraveni na možné zdravotní komplikace ze strany závodníků, a pro jistotu jsme proto pozvali i záchranáře. V případě potíží byl připraven i sněžný skútr. Měli jsme dostatek pořadatelů a dobrovolníků, bez kterých se neobejde ani Lužická třicítka. Velký dík patří i těm lidem, co před závodem pomáhali na trati nahazovat sníh, čistit cesty od větví nebo značit trať celé trasy.

Loňský vítěz Pavel Pachner letos nevyhrál, zato jeho oddíloví kolegové jej řádně zastoupili, navíc s mnohem lepšími konečnými časy, než zaběhl Pachner v loňském roce. Je to i díky tomu, že letos byly lepší podmínky?
Určitě. Loni napadlo velké množství sněhu, které jsme sotva stačili upravit. Prašan je obecně pomalejší, jak my říkáme tupější. Trať byla letos totožná s tou loňskou, jen byla mnohem rychlejší. Pod prašanem vykukoval zmrzlý firn, který je velice rychlý. K tomu byly podmínky ideální. Také konkurence byla letos větší. I tak bylo oříškem dobře lyže namazat. Neprohloupil ten, kdo mazal modrý extra nebo fialový rode. Problémem na takové dlouhé trati bývá to, že vosk se po 20 kilometrech téměř strhne a někdy je nutné přimazat další vrstvu. Borci, kteří umí mazat, si lyže připraví již doma a zažehlují podklad pod patu, většinou tak zvanou gumu nebo zelený swix jako základ, a mimo to ještě glider na jízdu mimo mazací komoru. Mazání je pořádná věda a někdy připomíná spíš alchymii. (úsměv)

Prozraďte, kdo byl letos nejstarším aktérem?
Nejstarším závodníkem byl František Dvořák ze Cvikova, který se stal zároveň vítězem mužů nad 60 let. Klobouk dolů!

Co si u vás závodníci nejvíc pochvalovali?
Hlavně výbornou trať a počasí. A to hraje vždycky velkou roli. Když je mlha nebo zataženo, je pak všechno úplně jiné. Takhle se závodí mnohem lépe. Mnozí si pochvalovali i občerstvovačku, která kromě čaje nabízela ionťák, čokoládu, sušenky, müsli tyčinky, banány a hroznový cukr. Třicet kilometrů je už přece jen dlouhá doba bez jídla a pití…

A jaké další závody oddíl SKI Polevsko připravuje?
Čeká nás poslední závod z polevského seriálu v běhu na lyžích, a tím jsou populární Polevské štafety, které se uskuteční 13. února. Ty jsou tradiční tečkou na konci závodní sezony, proto věříme, že počasí ještě vydrží.
Na jaro se připravuje závod v běhu, což je Polevský běh lyžařů, a to 23. dubna. A známe již termín letního Kytlického triatlonu: 13. srpna. Ještě bych rád pozval všechny příznivce lyžování do stopy na Polevsku. Upraveno je přes 10 kilometrů pro klasiku. Ve spolupráci s vlekaři jsme upravili rolbou okruh pro bruslení.