Loni šestadvacátý, letos jednatřicátý. To byly výkony libereckého Davida Pabišky z KM Racing Teamu na nejtěžší rallye světa - Dakaru v jižní Americe. Právem tak patří do světové špičky motocyklových závodníků, a to i přes skromné, české podmínky. Jak viděl liberecký jezdec na Yamaze s číslem 59 své účinkování na právě skončeném Dakaru.

Jak hodnotíte své letošní účinkování na Dakaru?
Letošního 31. místa si vážím možná víc než loňského. Tento ročník byl postavený jinak, kdy se náročnost stupňovala a také jsem měl problémy s přípravou, které jsem se nemohl věnovat naplno. Proto je umístění jedno z nejlepších v kariéře.

Neměl jste problémy s novým strojem Yamaha?
Yamaha určitě nezklamala. Potíže byly jen s komponenty, jako byly zadní nádrž, vidlice. Ale byly to spíše drobnosti, jakože mi upadla GPS, vytekl mi olej z vidlice. To musí člověk přibrzdit nebo zastavit, případně tu věc opravit. Tím pádem výsledek v denní etapě není tak dobrý a člověk se zařadí při další etapě dozadu. Pak odstartuje a jede mezi ostatníma klukama a dostat se zpátky na svoji pozici je těžké. Letošní Dakar byl hodně o prachu, takže v něm jezdit bylo tvrdým oříškem a docela zásadní věc, když jste se dostal dozadu a musel se probíjet místečko po místečku vzhůru.

Která etapa vám dala zabrat nejvíc a která nejméně?
Nejvíc asi ta z Chilecita do San Juanu, tam jsem přijel úplně vyždímaný a ještě jsem navíc třicet minut čekal na sluníčku na wapku, abych si mohl umýt motorku. To mě dodělalo úplně, ale totálně. Nejlepší a nejhezčí byla ta poslední. To sice člověk v konci u toho fňuká, ale je to rychlé a máte i dost času na navigaci. Dojezd do cíle je nejhezčí.

Měl jste krizi?
Jednou byla. Tu poznám podle toho, že si začnu nadávat, jakože to přehánějí s tratí a tak. To byla třeba řečiště, kterých bylo strašně moc. Pomalu jsem neudržel řídítka v ruce, braly mě křeče…

Co dělá tělesná schránka po takovém „záhulu“?
Mám vždy na Dakaru problém, že mi otékají prsty na rukách. Jak dostávají zabrat, mám problémy s celým zápěstím a prsty. Ještě teď mám problém zavřít ruku v pěst. Jinak to jsou tradiční motorkářské neduhy - bolesti zad, bolesti chodidel od stupaček. Ale to je po takovém závodě normální.

A vaše srovnání letošního a loňského Dakaru?
Určitě byl ten letošní náročnější. Systém závodu byl nastaven úplně jinak, protože se etapy postupně zhoršovaly a ztěžovaly. Na to nebyl nikdo zvyklý. Všichni jsme byli totiž zvyklí si síly připravit na první půlku závodu a pak si výsledek udržovat i techniku. Letos tomu bylo naopak. A byl to velký nápor na jezdce i techniku.