I když se Ivana a Kateřina Loubkovy z týmu TT Cyklorenova věnují převážně individuálním disciplínám, jakým je triatlon či duatlon, případně samotný závod na horském kole či běh v terénu, občas si vyzkoušejí i pocity týmových hráček.
Nedávno tak učinily při velmi náročném závodě nazvaném Adrenalin Cup, který se konal v Ostravici v Beskydech. „O naší účasti se rozhodlo až týden před závodem. Pořadatel se ozval Ivaně, že jí chce do týmu, ten původní se mu rozpadl. Ivana naverbovala i mě,“ usmívá se už teď Kateřina, ale při závodě jí moc do smíchu nebylo. „Pěkně jsem si to protrpěla.“

Adrenalin Cup se skládá ze čtyř disciplín – běh do vrchu, seskok padákem, výšlap na horském kole a kanoistika. Kateřina absolvovala hned tu první disciplínu, Ivana třetí. „Čekaly jsme na padáčkářky o dvě hodiny déle než bylo původně v plánu. Dostala jsem hlad, ale nemohla jsem jíst, co kdyby náhodou „spadla“ moje padáčkářka. Nakonec nás pustili všechny bez rozdílu času. Celý závod jsem jela bez motivace. Lidi už moc nepočítali s tím, že tam ještě někdo bude jezdit,“ vzpomíná Ivana. „Důvod, proč jsem nevzdala, bylo právě to, že šlo o závod družstev. Jinak bych asi ani nevyjela. Kvůli sobě samotné to nemělo žádný smysl.“

Jejich tým nakonec skončil na třetím místě. A i přes nepříjemné vzpomínky už teď obě sestry uvažují, že se tohoto závodu zúčastní i příští rok.
Není snad víkend, aby se sestry Loubkovy nezúčastnily nějakého závodu. A většinou nepřijíždějí domů do Cvikova s prázdnou. Ivana si letos připsala už deset vítězství v různých disciplínách. „Nejvíce si cením 3. místa ze světového poháru, který se konal v Hluboké nad Vltavou. A také druhého místa v pětikilometrovém běhu na dráze. I když tady jde spíše o ten čas než o umístění.“ Navzdory tomu, že většinou dojíždí na prvním místě, euforie z vítězství se pro ni nestala všední. „Radost je pořád stejná.“
Katčinými úspěchy jsou letos především tituly z akademického Mistrovstí České republiky v zimním triatlonu a z dlouhého duatlonu. „Trochu více si vážím toho druhého,“přiznává.

To, že se jim tak daří, lze přičíst nejenom pevnému zdraví, ale hlavně intenzivnímu a systematickému tréninku, který v podstatě trvá po celý rok. „Na podzim tu je určité odpočinkové období. Ale ani v něm neznáme, že bychom si nešly alespoň zaběhat nebo zajezdit na kole. Člověk nesmí zakrnět,“ usmívá se Katka. „Ve zbytku roku si můžeme dovolit netrénovat den, maximálně dva, ale je v tom i plavání.“
A jak vypadá takový trénink? „Musí být pestrý. Běh, kolo, kopce, rovina. Nejtěžší jsou tzv. přechody. To se 20 minut jede na kole, pak se deset minut běží a znova kolo a běh. To už pak člověk sotva leze,“ říká Ivana.

O vytváření tréninku se stará Ondřej Vojtěchovský, lékař z Prahy. „Ondra mi vytváří tréninky už druhou sezonu. Začal opatrně, teď mi přidává. Je to spíš takový pokus od něj. On mi to píše, ale nekonzultuje se mnou. I když vím, že by se to mělo. Já bych si stěžovala, kdyby něco nešlo,“ usmívá se Ivana „Ale on vidí, že to zvládám, takže není v ničem problém.“
„Ivana má dar od přírody, že se nebojí na horském kole, což je hodně znát. Má také už spoustu naježděných kilometrů,“ prozrazuje na svou sestru Kateřina. „A také má větší ctižádostivost.“

V triatlonu je potřeba umět velmi dobře nejméně dvě disciplíny. Ivana je výborná v běhu a v jízdě na kole. U plavání je to trochu horší. „Na svěťáku jsem vylézala z vody jako osmnáctá. Bylo mi hrozně, vidět před sebou tolik lidí. To si člověk třeba i řekne: To nesjedu. Ale nakonec se to podařilo.“
Kateřinu by občas lákalo věnovat se třeba jen běhu na 1 500 m. „Chtěla bych si zjistit, kam až bych se mohla dostat, kde je ta moje hranice. Ale tím, že mě baví i plavat a jezdit na kole, tak toto nikdy nezjistím,“ bere Kateřina situaci jaká teď je.
I když spolu trénují i bydlí, ponorková nemoc je příliš nepřepadá. I když…“Teď Káťa začala prosazovat nějaké svoje názory a nakonec z toho vyplynulo, že nemůžeme jet spolu na dovolenou. Ale to souviselo s únavou.“

Takže jaké je resumé? Samozřejmě se chystají na společnou dovolenou, kterou ale chtějí pojmout spíše jako soustředění. „Jsme prostě zvyklé spolu a všude sportovat,“ říká na závěr Kateřina.