Jestliže pro některé sportovce znamená měsíc září čas na postupné bilancování sportovního roku, pro Michala Kadlečka sezona ještě v žádném případě nekončí.
Tento týden odjíždí do USA na Pohár národů. „To bude takový bonbónek letošní sezony,“ říká Michal.
Jenže to není všechno. V listopadu ho čeká v Chile další významný závod, který má stále velký zvuk, a tím je Šestidenní v enduru. Přitom enduro doteď nejezdil. „Byl jsem osloven panem Michálkem, který má na starosti TROPHY TEAM, poté co mi dařilo na MR. To mě překvapilo, protože jsem s endurem neměl žádné zkušenosti a jel jsem to vlastně naostro. Já jsem k enduru nikdy zvlášť netíhl, ale když přišla ta nabídka, tak jsem si řekl: zkusím to a uvidím.“
Michal Kadleček je znám především jako okruhový motokrosař a patří dlouhodobě mezi nejlepší v Česku. Nejvíce si váží pátého místa z MS v roce 2003 v nejsilnější kubatuře, tedy v pětistovkách.
Co se týká domácího šampionátu, tak letos opět bojuje o nejvyšší příčky. Včera startoval na posledním díle českého šampionátu Třemošnici. Před tímto závodem byl zatím na třetím místě, avšak se ztrátou 19 bodů na vedoucího závodníka. Takže možný boj o celkové prvenství považuje spíše za teoretickou možnost. „Nás pět, co je vpředu, je hodně vyrovnaných, takže je málo pravděpodobné, že by to někdo výrazněji zkazil, pokud se tedy nestane nějaká havárka. Ale zase tím, že je to poslední závod a roli budou hrát i nervy, to nakonec může dopadnout všelijak.“
Nehledě na výsledek, i příští rok se Michal chce zúčastnit okruhových závodů MR. Co se týká endura, bude záležet, jak se mu povede na zmiňovaném Šestidenní. „Teď tomu nechávám volný průběh.“A dál? „Samozřejmě, že ten konec jednou příjde. Ale ještě nějakou tu sezonku bych chtěl odjet.“
Když se naopak zaměříme na jeho motokrosařské začátky, tak zjistíme, že prošly obvyklým postupem, tzn. nejdříve BMX a potom podpora otce při prvních motorkářských krůčcích. Ty nastaly v jedenácti letech. „Táta také jezdil na motorkách, takže mě k tomu přivedl.“
Důležitým bodem bylo i to, že trénoval v Dubé, kde motokros měl vždy velkou tradici. „Byl tu Motosport, který sdružoval spousty jezdců z okolí, ale třeba i z Chomutova. Po revoluci to ale umřelo a každý si teď jezdí soukromě. Ty společné tréninky nějaký smysl měly. Teď je to jen na dohodě, s kým budete trénovat.“
Jak už bylo řečeno, bez podpory otce, by se Michalu Kadlečkovi těžko dostalo těch správných základů a také finanční stránka rodiny určitě hraje svoji roli. „Když tatínek nemá peníze, kluk může být sebelepší talent a je po všem. Protože ten začátek kromě táty nikdo nezaplatí.“
Motokrosařský sport jistě patří mezi ty finančně náročné. Na sezonu je potřeba alespoň tří motorek. Cena jedné se pohybuje kolem 200 tisíc korun. „Něco samozřejmě také stojí celkové zabezpečení a cesty. Bez sponzora by to prostě nešlo.“
Ke sportu patří bohužel i zranění. „Před dvěma lety jsem na MS spadnul a zlomil jsem si stehenní kost a lopatku. To mi vzalo půl sezony a ta následující nebyla nic moc, protože příprava byla slabší.“
A neříká si proto, jestli to má zapotřebí? „To si člověk řekne při každém zranění. Ale jakmile se mu malinko uleví, hned zas myslí na svůj sport.“
Kdo má rád sportovní adrenalin, jistě zná motokrosaře–akrobata Petra Kuchaře, který předvádí na motorce salta a jiné šoumenské triky. „Tak tohle mě neláká,“ usměje se Michal, „Nejsem takový šoumen jako Kuchta (Petr Kuchař). Vypadá to hezky, ale málokdo si dovede představit, co to je za dřinu se to naučit. A to nebezpečí je tam obrovský. Právě kvůli tomu riziku bych taky do toho nešel.“
Michala Kadlečka baví motorky všeobecně. „Rád se kouknu třeba na silniční motorky, i když to by mě asi nelákalo jezdit .“
Michal trénuje vpodstatě každý den. „A když náhodou trénovat nemůžu, tak už jsem z toho nervózní,“ dodává.

Další zprávy z regionu najdete zde