Jedna jediná rána může rozhodnout o všem. O životě, anebo třeba „jen“ o olympijské medaili.
Střelba je sport, který se dá dělat do vyššího věku než většina ostatních sportovních disciplín. Ale také to může přinést únavu, hlavně z neustálého cestování. „Ano, cestujeme do mnoha zemí, ale jsme buď na hotelu nebo na střelnici,“ říká Luboš Opelka.
Cítí, že už se pomalu blíží ke konci své kariéry a za rok je právě ta zmiňovaná olympiáda…
Jakého úspěchu si nejvíce ceníte?
Já jsem šťastný, když z každého ME či MS přivezu medaili. Samozřejmě vysoko hodnotím medaile jednotlivců.Třeba loňský titul mistra světa. Jsem i mistr Evropy. Já mám prostě radost z každé medaile a jsem rád za každou, která přijde.
Za rok je olympiáda. Myslíte na ni?
S manažerem už jsme se bavili, jak bude vypadat příští sezona. V tuhle chvíli mohou v mé disciplíně jet do Pekingu tři muži. Já udělám samozřejmě všechno proto, abych se do Pekingu dostal. Dneska je všechno otevřený. Ještě budou probíhat nominační závody. Atény 2004 mi utekly asi o jeden bod, což bylo strašně moc blízko, tak doufám, že teď budu úspěšnější.
Mohl byste popsat vaši disciplínu?
Já těch disciplín střílím několik. V zimě se věnuju vzduchové pušce (60 ran vestoje). Přes léto malorážce. Tady jsou dvě disciplíny, 60 ran vleže a trojpolohový závod 3x40, vestoje, vleže a vkleče. Dále je to velkorážná terčovnice – 60 m vleže a 3x40. Od malorážky se liší jinou vzdáleností.
Jak jste se vlastně dostal k střelbě?
Kdysi jako malý kluk jsem byl líný se hýbat. Chvíli jsem rybařil, což byl takový odpovídající sport. Pak mě napadlo, že by se dala dělat střelba a zaujalo mě to. Ale i u střelby je třeba dělat doplňkové sporty – běh, kolo, lyže. To souvisí s rostoucí výkonností.
Za jaký klub teď střílíte?
Za SKP Rapid Plzeň, ale jinak jsem normálně členem SSK Manušice. Za ně také střílím určité závody. Mohl bych se přestěhovat do Plzně a mít profesionální smlouvu, ale to se mi nechce, i kdybych třeba mohl mít lepší tréninkové podmínky.
Tenhle sport se dá dělat hodně dlouho.
To je pravda. Akorát je to únavné. Např. v březnu jsem odletěl na 14 dní do Austrálie, pak hned do Thajska, také na 14 dní, týden doma, Německo, doma,Rakousko, doma, Itálie. Neustálé cestování. Mě to samotný střílení baví, jen kdybych to mohl všechno odstřílet v Manušicích (smích).
Čím to je, že je střelba v Čechách tak úspěšná?
Střelba je druhý nejúspěšnější olympijský sport. Já si myslím, že je to dané kvalitou trenérů, kteří to nějakým způsobem předávají dál. V tom je ten základ.
Může tento sport dělat člověk, který má v sobě hodně emocí?
Samozřejmě, když někdo chce sbírat medaile, tak tam už se to dělí. Pak už je znát, jak kdo správně poskládal kompletní přípravu, jak je i momentálně lidsky připravený. To, co se odehrává v okamžiku, kdy stojíte, mačkáte spoušť, to jsou neuvěřitelné zážitky. Máte strašně vysoké tepy srdce a vlastně to tělo nic nedělá, jen mačká spoušť. Promítají se do vás všechny ty strachy, že to nezvládnete. To se týká hlavně těch vrcholných závodů.
Jak je to s popularitou střelby?
Myslím si, že je to zajímavý sport pro toho, kdo střílí, ale pro diváka může být utrpením dívat se na tříhodinový závod. Je důležité ty závody zkracovat. Dělat to třeba pro ty závodníka těžší, aby se zvětšily rozdíly mezi nejlepšími.
Jaká je vaše výzbroj?
Mám šest pušek, nejlevnější stojí 70 tisíc, nejdražší 130 tis. Jsou to všechno unikátní zbraně. Některé mám zapůjčené od firmy, další od státní reprezentace. Jedna rána ve velkorážné terčovnici stojí 42 Kč, v malorážce 8 Kč. proto jsem veden v SKP Rapid Plzeň, protože bych ty podmínky tady vůbec nezískal a nebyl bych schopen si na medaili sáhnout. Přestože mají Manušice super podmínky, nemohou Plzni konkurovat. Protože mám–li být srovnatelně dobrý nebo lepší než jsou závodníci ve světě, tak musím mít ten materiál stejný. Aby to nebyl boj materiálu, ale už jen boj o kvalitu sportovce.
Jsou profesionálové v tomto sportu?
Víceméně jsou u vojáků. Nějaká část je vojenská příprava a další částí se věnují sportu. Takhle je to např. u Američanů.
Jak byste porovnal českolipský a manušický střelecký klub?
Manušická střelnice a tým, co tam je, patří pod centrum vrcholového sportu, kdežto v Č. Lípě to je místní klub. V Manušicích jsou lidé zaměření na to, aby ta výkonnost sportovců šla nahoru. A není tu jen Opelka, jsou tu další, mladí, šikovní závodníci. Teď např. odlétá Zuzana Šostková do Bangkoku na univerziádu. Jsem rád, že ta střelba v Manušicích neumírá.
Je i pro střelce výhoda domácího prostředí?
Určitě. I tu střelnici je potřeba poznat. Třeba jak se chová vítr, světlo, nebo jestli jsou chyby v podlaze. To jsou věci, které mohou výkon ovlivnit.
Co vás čeká v nejbližší době?
Dovolená. Pak MČR v Plzni. Poté odjezd do švýcarského Wünterthuru.
Chtěl byste ještě něco říci na závěr?
Rád bych poděkoval městu Česká Lípa, že náš sport dotuje. Peníze, které od něho dostávám použiji na materiální dovybavení. Dá se říci, že kousek z každé medaile patří i českolipským zastupitelům.