Ze sportovně střeleckého klubu SSK Manušice vyšlo několik kvalitních střelců. Nejznámějším z nich je jistě Luboš Opelka, který má šanci se příští rok zúčastnit olympijských her v čínském Pekingu.
Jakou jste měl představu před začátkem loňské sezony a jak ji nakonec hodnotíte?
Zahajoval jsem přípravu na Mistrovství Evropy v Granadě. Věděl jsem o účasti na Světových pohárech v Sydney a Bangkoku a Evropských pohárech v Itálii a Svýcarsku. Vše jsem podřídil účasti a možnému zisku medailí na Mistrovství Evropy. Jsem celkem spokojený, podařilo se neodjet bez medailí. Byl jsem třetí v jednotivcích a dvakrát první v družstvech.
Jakého úspěchu si nejvíce vážíte?
Nejvíce si vážím prvního místa v jednotlivcích na Mistrovství světa v Zagrebu 2006. To byl top.
Jaké jsou cíle pro tuto sezonu, kromě olympiády?
Tento rok budu věnovat hlavně snaze o boj o jedno ze třech míst, které mají muži pro olympijské hry. Jinak se zúčastním všech závodů doma i v cizině.
Jak si stojíte, co se týká případné nominace na olympiádu?
Nejdříve musím říci, že ačkoliv mám splněné olympijské limity, nebyl jsem to já, kdo získal pro Českou republiku olympijské místo. To znamená, že musím „bojovat“ o účast s touto nevýhodou, která však nemusí znamenat, že na olympijské hry nepojedu. Nominace na olympijské hry je závislá na momentální formě, kterou prokážu na nominačních závodech.
Zůstáváte u své disciplíny (velkorážná puška) nebo budete zkoušet i jinou?
Vše je stejné. Nechci se věnovat jiným disciplínám, protože vše stojí čas a já svůj čas musím rozdělit mezi střílení a normální život. Není snadné stále cestovat a ještě se věnovat všem ostatním povinnostem.
Jak hodnotíte celkově šance české střelby v Pekingu?
Střelba je považována za horkého kandidáta na medaile. Bylo to tak i na předchozích olympijských hrách. Česká republika má celkem 13 kvalifikačních míst, což je dostatečné množství. Věřím v úspěch našich střelců, jedná se o mimořádně šikovné a úspěšné sportovce.
Zažil jste nějakou zajímavou situaci v některém ze závodů?
Jedna zvláštní věc se stala. Na loňském Evropském poháru jsem nastřílel 600 ze 600 možných. Když jsem dostřílel, myslel jsem si, že jsem prostě vyhrál a ostatní mají méně. Když jsem přijímal gratulace, přišel kamarád ze Švédska a gratuloval. Já mu poděkoval a ptal jsem se kolik střílel on a on mi řekl, že taky 600. V ten den se stalo něco neuvěřitelného, maximální výkon jsem nastřílel já a ještě dva střelci. Nikdy dříve se to nestalo.
Když srovnáte počty účastníků na domácích závodech před deseti lety a teď, je ten zájem větší, menší či stejný?
Řekl bych, že stejný. Střelců je mnoho, hledá se však kvalita. Řada střelců začne, ale pouze několik jednotlivců vydrží náročnost tréninků a závodů.

Další zprávy z regionu najdete zde