Kliknutím zvětšíteKdyž si vygooglím vaše jméno na internetu, pořád je spojováno s Karlosem Vémolou, toho jste přitom na konci května porazil, neleze vám to už někdy na nervy, že tenhle zájem neutichá?
Leze a musím říct, že hodně. Já doufal, že tím zápasem se to uzavře, ale neuzavřelo. Odveta však není aktuální. Z mého pohledu Karel utekl ze střední váhy, takže to nemůže být na stole.
Na druhou stranu se povedla neskutečná věc, o zápase roku, díky skvělé propagaci a drsnému trashtalku, věděli i lidi, kterým MMA nic neříká.
Co se zájmu a všeho okolo v online prostředí týče, mám potvrzená data ze serverů, že to u nich byl fakt masakr. Zápas byl odložený, proto jsem v tom žil opravdu dlouho. Zájmu a mediálních povinností jsem měl opravdu hodně a ke konci jsem toho všeho měl už plné zuby.
Jak tenhle velký humbuk kolem vás vnímáte? Berete to jako svoji práci?
Snažím se k tomu takhle přistupovat. Je to moje práce, na druhou stranu jsem přece normální člověk a kolikrát je toho moc, pak už se to těžko kouše.
Jak se od toho nejlépe odstřihnete, když jste v přípravě?
Snažím se trávit volný čass rodinou. Rozhovory samozřejmě pořád dělám, protože všechno okolo je to, co nás živí. Já si to moc dobře uvědomuji a nějakým způsobem se tomu věnuji, ale snažím se to omezit na minimum.
Z MMA se i v Česku stává fenomén. Přemýšlel jste, když jste s ním začínal, že za pár let můžete být známější než většina fotbalistů či hokejistů v zemi?
Doufal jsem, že se MMA dostane do mainstreamu. A opravdu se tam pomalu dostáváme. Na druhou stranu jsem trochu věřil, že se zlepší i tréninkové podmínky, tam bohužel ještě nejsme konkurenceschopní. Fotbalistům ani hokejistům v tomhle ohledu nesaháme ani po kotníky.
Co by se mělo udát, aby se situace začala zlepšovat? Například velký svaz, jako je tomu v jiných sportech?
Amatérský svaz máme, ale bylo by potřeba něco takového, co by zápasníky spojilo. A to ať už čistě jenom u nás, nebo i na mezinárodní úrovni. Potřebovali bychom do toho dostat velké partnery, kteří by nám pomohli zafinancovat lepší tělocvičny,a mohli bychom se těmi tréninkovými podmínkami vyrovnat zahraničním gymům.
Může se zdát, že je to běh na dlouhou trať…
Bohužel to tak vypadá, ale budu rád, když to chytnou kluci, kteří s MMA začínají. a nastartují profesionální kariéry. Ti by to mohli ještě zažít.
Patriku, v čem má pro vás osobně MMA největší kouzlo?
Ze sportovního hlediska je to rozhodně komplexnost. Člověk se musí připravovat na všechny složky boje. Ať už jde o postoj, box, ale i o nohy a práci na zemi. V zápase se mi pak líbí emoce. Když člověku teče do bot, je vyždímaný ze všech sil, a stejně dál pokračuje, tam o sobě zjistí asi nejvíc.
Proč je podle vás tak populární u fanoušků?
Dali tomu šanci. Najednou vidí, že je to v médiích jako sport. Přitom ze začátku to vypadalo, že jsme banda rváčů. Ale tím, jak se to opakovalo, je to začalo bavit. Na jednu stranu je ten sport hrozně jednoduchý na pochopení, když se na to podívá nějaká babička na vesnici, tak ví, co se tam děje, dva borci se perou. A když tomu člověk dá opravdu šanci, pozná, co všechno je za tím. Technika, dřina v tělocvičnách, pak v tom uvidí sport a může do toho proniknout. Ale na první dobrou, jak jsem říkal, je to strašně jednoduché na pochopení, protože když se stejná babička koukne na americký fotbal, tak vůbec nepochopí, co se tam děje.
Patrik Kincl porazil v odevetě Karlose Vémolu na body.
Vy jste vyzkoušel i jiná bojová umění, s čím jste začínal?
Byl jsem hradecký judista. Začínal jsem někdy v pěti letech.
Tím, že jste zmínil Hradec Králové, tak se nabízí další otázka. Vy jste držitelem pásu v Oktagonu, David Dvořák bojuje v prestižní organizaci UFC, Jaroslav Pokorný je průkopníkem českého MMA, bývalý úspěšný judista Pavel Petřikov byl dvakrát na olympiádě. Všechny vás pojí právě město na soutoku Labe a Orlice, je nějaký důvod pro to, že je zde taková líheň skvělých bojovníků?
Máme tady asi dobrou vodu. (směje se) Řekl bych, že tady není takového rozptýlení jako třeba v Praze. Všichni jsme tu srdcaři, baví nás sport, baví nás trénovata vzájemně se posouvat dál. Zároveň spolu pak nikde nevymetáme bary a podobné věci.
Dokážete odhadnout, jak by dopadl váš souboj s dvojnásobným olympijským vítězem Lukášem Krpálkem?
Toho mi ani nepřipomínejte! Krpálka mám na černé listině. (smích) Ten rošťák mě už dříve v judu porazil. Když jsme měli aktivní podcast, tak jsme si samozřejmě Lukáše pozvali a on si dovolil přinést svůj judistický průkaz, kde mě má v zápisu, že jsem prohrál na ippon. A já si myslím, že teď by to dopadlo úplně stejně.
Na Instagramu máte téměř 100 tisíc sledujících, berete to jako ideální nástroj pro komunikaci s fanoušky?
Určitě, je to jeden z nástrojů. Přiznám se, že jsem to poslední dobou hodně flákal. Dal jsem si takovou lehčí pauzu přes prázdniny, ale zase na to víc najedu. Youtube a Instagram jsou dva kanály, kde komunikuji nejvíc.
Dá se MMA dobře uživit? Podíváme-li se na váš zápas s Karlosem Vémolou, který byl opravdu pomyslnou špičkou ledovce, tak by člověk mohl nabýt dojmu, že hravě. Ale je mi jasné, že začínající zápasníci jsou na tom mnohem hůře…
Máte pravdu. Je to hrozně mizivé procento bojovníků, kteří se tím dokážou uživit. Bez sponzorů to nejde a ani tak to není žádný veselý příběh, to si řekněme na rovinu. Jde spíš o to, že nás to baví, naplňuje, a tohle jde trochu bokem. Samozřejmě, že bych byl radši jako všichni zápasníci, aby podmínky byly lepší, ale láska ke sportu je momentálně víc.
Předpokládám, že vám osobně se v poslední době sponzoři shánějí lépe?
Vždycky je prostor na zlepšení (smích), ale nestěžuji si.
MMA na olympiádu nepatří
Mělo by být podle vás MMA na olympiádě?
Za mě by tam být nemělo. Už to pramení z toho, že dřív vznikla profesionální scéna než amatérská. To je přesně naopak než u ostatních sportů. My nemáme amatérskou základnu a myslím si, že pro olympijské hry není náš sport atraktivní. Vypadá atraktivně jako galavečer, kde je to dobře nasvícené, jsou tam velké obrazovky a celé to hraje. Z mého pohledu ty amatérské věci upravit tak, aby to bylo ok pro olympiádu, moc nejde.
Postupně se však MMA vyvíjí, v kolika letech s ním začínají v dnešní době děti?
Dost často jezdíme do Gorrila MMA Clubu v Praze, kde se dětem hodně věnují, už tam chodí špunti od šesti sedmi let a začínají. Buď přes judo, které je pro ně super, nebo se mohou věnovat čistě MMA. Není to o tom, že by se od rána do večera řezali. Učí se poznat svoje tělo, jak se s ním správně hýbat, číst techniku. Na sparinky je ještě moře času.
Co říkáte na neskutečný vzestup českého samuraje Jiřího Procházky, který udělal obrovský úspěch ve světě?
Jirkův úspěch je super. Já, když jsem začínal s MMA, jsem si nedovedl představit, že někdo z České republiky si dokáže sáhnout na titul v UFC. Takže naprosté wau. Věřím, že si tu cestu vybojuje i po těžkém zranění, které ho potkalo.
Když jdete do klece, myslítei na to, abyste pobavil diváky, nebo jde o jedinou podstatnou věc – o výhru?
Soustředím se především na sebe, abych předvedl co nejlepší výkon. Já chci, aby se ten zápas líbil i mně, což se ne vždy povede. Ale když to vyjde, tak je to zábava jak pro mě, tak si myslím, že i pro diváky.
Byl nějaký zápas, u kterého jste si řekl: Paráda, vyšlo mi úplně všechno. Napadá mě ten proti Lohoremu?
Ano, tam si všechno sedlo. Na druhou stranu to pro mě bylo trochu zadarmo, na co jsem sáhl, to se mi podařilo. Upřímně mám radši zápasy, kdy si musím trochu hrábnout a pak třeba otáčet nepříznivý vývoj.
Jak moc je naopak frustrující, když víte, že máte natrénováno, ale není den, nic nevychází, soupeř vás dokáže překvapovat?
To je hodně nepříjemný. Já jsem hodně soutěživý, nerad prohrávám, takže s každou porážkou se musím hodně srovnávat, ale bohužel tok tomu patří.
Jsou výhry tím, co vás žene stále dopředu?
Rozhodně chci vyhrávat. Také si přeji, abych se u toho co nejméně zranil a zápasil, co nejdéle to půjde, tohle je můj ultimátní goal.
Jak to vypadá s vaším dalším zápasem? Po Štvanici měl být vaším dalším vyzyvatelem polský zápasník Robert Bryczek, ale ten nakonec nevyšel.
Je to tak, Bryczek nedopadl, ale nakonec mu nevyšlo ani UFC. Nevím, co přesně se stalo. Já mám tři varianty možných soupeřů, ale pořád čekám na organizátory Oktagonu, na koho padne poslední volba. Je to hodně aktuální, ale žádné novinky nemám.
Termín máte v hlavě?
Já doufám, že nejdéle v prosinci, mluvilo se i o říjnu, což nevím, jestli je reálné stihnout. Chtěl bych však co nejdřív, pořád trénuji a jenom potřebuji nějaký čas, abych do toho šlápl pořádně, naskočil do diety, a jsem připraven zápasit.
Říjnový termín by se vám nekryl se zápasem Davida Dvořáka v UFC, který se bude v Las Vegas prát 15. října a vy jste jeho koučem?
Říjen bohužel ano. Myslím si i tak, že tenhle termín je pro mě ze hry, protože je málo času na přípravu.Je tam ještě listopad a prosinec, něco z toho musí dopadnout.
Jak se s Davidem na zápas proti Japonci Tairovi připravujete?
David je mezi námi takový workoholik. Trénuje, co se dá. Maká na svých slabinách, na taktice. Věřím, že to zvládne.
Porážka by nejspíš znamenala jeho konec v prestižní organizaci, jak těžké to je na psychiku?
Není to příjemná pozice, to si dokáže každý představit. Nám však hraje trošku do karet, že se zápasit bude v Apexu, kde se Davidovi vždycky dařilo, není tam takový tlak od fanoušků, myslím, že by nám to mělo vyhovovat.
Jak vás baví role trenéra a vidíte v tom vaši cestu do budoucna?
Rozhodně to vidím jako cestu někdy v budoucnu. Zatím si to však moc neužívám. (směje se) Jsem mnohem víc ve stresu než ve svých vlastních zápasech. Snad se ty hrany někdy obrousí, ale zatím to pro mě není úplně příjemné.
Zakončíme to v Hradci. Koukal jsem, že jste velký kamarád s hokejistou Filipem Hronkem, dokonce jste s ním byl i na ledě. Jste fanouškem hokeje a fotbalu ve městě?
Já se přiznám, že nejsem pasivní divák. Rád si je zahraju aktivně, jdu na fočus, s Filipem jsem si byl zase zatrénovat na zimáku. Na pasivní sledování není čas a ani moc chuť.
Na novém fotbalovém stadionu jste se tedy podívat nebyl?
Byl jsem minulou neděli na slavnostním otevřenía spadla mi brada, stadion se povedl.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
