Asi tak by to popsala unavená Petra, která si v rámci štafet (8 členů v týmu) po dobu 111 hodin vyšlapala krásných 157 km.

„Ano, v týmu Osmikrásky nás jelo osm žen a dva muži, naši securiťáci," směje se Petra.

Trať byla dlouhá bezmála 2222 km, v tom vložené tři časovky a vždy musel být součástí týmu handicapovaný člen. „Bylo to hodně náročné, holky makaly jak divé, spalo se málo, no spíš vůbec, i když mně ten prostor na spánek vytvořily. Nebylo to jako doma v posteli, jedlo se, co se dalo, müsli, banány, sušené maso prostě vše, co nemusí mít ledničku. Došlo i na mekáče, i když tento druh stravy moc nemusím."

Jelo se non-stop

„Na rozdíl od loňského roku jsem letos vzdala jízdu v noci, jsem šerozraká, a prostě jezdit v noci je pro mě konec. Ale i tak jsem si svou porci kilometrů odjela a vlastně jsem přinesla týmu 57 minut k dobru, na což jsem pyšná. A opět jsme během cesty zažily neskutečně moc úžasných zážitků a pocitů, které se slovem nedají popsat, když dupete do klik na rušných silnicích, kopce, nekopce, sjezdy, o kterých se vám ani nezdá, krásná panoramata. No prostě jeden velký zážitek!"

Petra Hurtová na závěr poděkovala

„Velké díky našim sponzorům a těm, kteří pomohli ke vzniku Osmikrásek, dále kapitánce Míše Sůvové, všem členkám týmu, tedy Lence, Gabče, Verče, Markétě, Libušce, Šárce a nesmím zapomenout na kluky Petra a Honzu, bez kterých by to nešlo, protože nám dělali zázemí, řidiče a ochranku po dobu cesty."

Co mě čeká dál?

„Teď budu mít několik dní volno a 16. srpna se chystám na kvadriatlon. Pak 29. srpna na triatlon v Mimoni a 30. do Berouna. Je toho hodně a sezona je dlouhá. Budu ráda, když mi budete držet pěsti."