Ne každý sportovec zvládne přechod do většího tréninkového střediska. Jsou případy, že člověk tam začne stagnovat, nebo ještě hůře, jeho výkony mají sestupnou tendenci. U Michala Spurného to tak určitě neplatí, což by měl potvrdit na právě probíhajícím mistrovství republiky. U Petry Chocové je to trošku složitější vzhledem k jejím zdravotním problémům, které jí minulý rok neustále soužily. Dá se říci, že tento rok je svým způsobem pro ni rokem pravdy. Má pro letošek několik cílů, ke kterým jí má dopomoci i její pražský trenér Jaroslav Strnad. „Petra je mimořádně šikovná, ale limituje jí zdraví.“
Kde byl ten první podnět k tomu, že Petra s Michalem se dostali sem k vám do Prahy?
Před deseti lety jsme dostali pokyn, že kromě plavců, kteří tady trénují, máme za úkol podporovat i nejlepší plavce rozseté různě v Česku. U Petry nebylo o čem mluvit. Ta byla v té době jasně nejlepší. Když šla sem, začal Tomáš Choc trénovat malé děti, takže Michala neměl kdo trénovat. A tehdejší reprezentační trenér juniorů jednoznačně řekl, že si máme vzít Michala, protože bude dobrej, že nebudeme litovat.
Jak oba zvládali ten přechod?
Takovýto přechod má několik stinných stránek. Jednak je to přechod do velikého města, jednak na jinou školu a do jiného tréninkového systému. Výhodou bylo, že Petra už byla zkušená reprezentantka a nějakou dobu s námi už trénovala. Michal byl týden v Praze, týden v Lípě, kde ještě dokončoval školu a po maturitě sem plynule přešel.
Jaké jsou jejich možnosti?
Petra může klidně uvažovat o olympiádě, protože to není mimo dosah jejích sil. Ale limituje ji zdraví. Jinak je určitě mimořádně šikovná. Z prsařek, co mi prošlo rukama, daleko nejrychleji pochopí ten správný pohyb. Její nevýhodou je, že je sama k sobě trošku měkká. Umí hodně trénovat, ale také hodně brblat. U Michala to vidím trošku složitější, protože plave v disciplínách (kraulařské tratě), v kterých je mimořádná světová konkurence. Postupem času bych ho viděl na evropské semifinále.
Jak vnímáte jejich spolupráci s Tomášem Chocem?
Já si myslím, že je to skoro nutnost. Tomáš je zná nejlépe. On je vychoval a dostal je tam, kde jsou. My jsme na to jen navázali. A oni také potřebují to zázemí, vracet se domů. A když jsou v České Lípě, tak s Tomášem trénují. Já podporuju, aby jezdili často domů, protože rodiče potřebují.
Jak vnímáte české plavání?
Vrcholem byl minulý olympijský cyklus. To se vozily medaile prakticky ze všech mezinárodních soutěží, kromě té olympiády. Úspěšná generace pomalu zestárla, rozběhla se do světa a ti mladí nenaplnili očekávání, a tím myslím i Petru. Také , když se podíváme na podmínky českého plavání, tak jsou oproti jiným plaveckým zemím amatérské. A je tu také mnoho jiných lákadel. Málokomu se chce každé ráno skákat do bazénu, trénovat dvě hodiny, jít do školy, pak do posilovny a poté znovu do bazénu. Takže soukromý život téměř žádný…