Po úterním galavečeru v Novém Boru jsme je oba vyzpovídali.

Překvapilo vás vítězství nebo jste nejvyšší umístění čekali?

Petra: Nečekala jsem to po loňských výsledcích, kdy jsem byla trochu zklamaná. Letos jsem tedy očekávala, že se může stát úplně cokoliv, že budu třeba čtvrtá a vůbec nebudu na bedně. Letos jsem opravdu na první místo nepomýšlela.Takže pro mě je to velké překvapení. Stejně jako to, že jsem dostala ocenění od čtenářů. Opravdu moc děkuji všem, kteří pro mě hlasovali.

Tomáš: Také jsem byl překvapený, ale i trochu zklamaný. Myslím, že se tam od nás měla ještě minimálně dvě jména ukázat.Vzhledem k oceněním, jaké u nás děti mají.

Jakých výsledků za uplynulý rok si nejvíce ceníte?

Tomáš: Po sezoně, která předcházela, kdy Petra s teplotami a antibiotiky odzávodila, jsme se o prázdninách hodně připravovali na mistrovství světa v Kazani. Upřímně, v tu dobu ve mně něco hlodalo, což jsem ani Petře neřekl, že jsem si říkal, jestli se na to nevykašleme. Mistrovství Evropy v Izraeli bylo taky takové. Zákrok v nemocnici, potom chvilku trvalo, než jsme mohli trénovat. Ale v podstatě jediné, co nás může mrzet, je, že kdyby otočila ty časy, tak by byla ve finále.

Fotogalerie z galavečera a výsledky ankety ZDE: Petra Chocová se vrátila na trůn

Vnímáte úspěchy Petry více jako trenér nebo jako otec?

Já už si to teď užívám. Když byla mladší, vnímal jsem to více z pozice trenéra. Pro mě je na prvním místě to, že se spolu bavíme. Že jsme nedopadli jako jiné dvojice otec a svěřenec. Důležitá věc je pro mě také zpětná vazba. Když mi dneska Petra řekne, že něco nejde, tak jí řeknu „dobře, tak se na to vykašleme". Vím, že teď už mi neříká, že to nejde, protože se jí nechce. Teď už to chceme oba. Dříve to byla taková ta ruka za zády s tím, že to jít musí.

Petro, když si začínala plavat, chtěla jsi to ty nebo táta?

Ze začátku se mě určitě nikdo neptal. Taťka mě začal trénovat někdy v pěti letech. Doteď vzpomínám, jak jsme vždy dostávali pěnovou destičkou na zadek (smích). Když se nad tím zamyslím, tak do té doby, než jsem odešla do Prahy, tak jsem plavala tak nějak pod tlakem. V Praze jsem přišla k jinému trenérovi a začala plavání brát trochu jinak. Možná jsem i tátovi něco chtěla dokázat. Asi že to zvládnu i bez něho. V Praze se to úplně zlomilo, začala jsem plavat s chutí. Občas si i říkám, kurňa, proč se mnou ten táta nejde na trénink a přitom dřív to bylo spíše „nemohl by jít už domů?".

Co přinese tenhle rok? Blíží se olympiáda v Rio de Janieru?

Samozřejmě, připravujeme se. Já musím zaklepat, že po srpnové operaci jsem bez nějakých zdravotních komplikací. Musím říct, že se hodně snažím, pečuji o sebe,co se týká jídla, vitamínů, posilovny. Tréninky teď musím jet opravdu na sto procent. Doufám, že to vydrží. Nechce se mi letět do Ria s béčkem (splněný B limit pozn.redakce). Chci si to vybojovat a mít dobrý pocit, že za to prostě můžu já, že je to můj úspěch.

Kde teď momentálně trénuješ?

Už tři a půl roku trénuji v České Lípě na Severu ve školním bazénu. Když je zrovna bazén zavřený, tak po domluvě chodíme trénovat do bazénu ve Sportareálu.

A vyhovuje vám místní školní bazén?

Tomáš: Jednu věc bychom určitě uvítali, a to lepší čerpadla. Stává se, že když se tam sejde více lidí, tak opravdu ta voda opadne a vrací se všechna zpátky. Tím pádem tam vzniká vlnobití. Když si ale vzpomenu, jak to dříve v bazénu vypadalo, musím se smát. Bylo období, kdy voda měla pouhých třiadvacet stupňů a vzduch, který má být o dva stupně teplejší, měl naopak ještě o dva stupně méně. Takže v jednom období, kterým si Petra a ostatní v týmu museli projít, to byla opravdu řehole.

Dáváte na tréninku dětem, které trénujete, jako vzor vaši dceru?

To určitě ne. Neberu to jako ideální, protože bych je mohl dovést k tomu, že by říkaly, zase je tady ta Petra, zase nám bude říkat, ať si ji bereme jako příklad. Naopak. Petra tam s námi ráno trénuje a já jsem rád, je to to nejlepší, co může být.

Mají tě tam, Petro, ostatní děti rády?

Já si myslím, že ano. Na tréninku i na závodech jsme tým, zasmějeme se čemukoliv. A to i přesto, že jsou v týmu třeba i o osmnáct let mladší holky. Občas se teda snažím je nějak korigovat, když už se mě po několikáté na něco ptají. Jinak si myslím, že nálada mezi námi panuje skvělá.

Chtěla by si někdy jít v krocích svého otce a také trénovat?

Já už to s jednou skupinou dokonce zkoušela. A bavilo mě to. Uvažujeme s tátou o tom, že bych vypomáhala. Těším se na to, ráda předám nějaké své zkušenosti dál.