Rozhodl se pro tenis. Trenér říkal, že do míče umí kopat každý, říká Černý

U bílého sportu ale vydržel, v žebříčku ATP by se rád posunul směrem výš. Rád by se tenisem jednou živil. „Rozhodně bych to chtěl zkusit, ale tohle si nejde naplánovat, může se stát cokoliv. Je to hodně o štěstí a o příležitostech, které je potřeba využít,“ říká v rozhovoru 19-letý student Podkrušnohorského gymnázia, kde si vybral 4-letý obor se sportovní přípravou. Letos ho čeká maturita.

Matyáš Černý je tenisovým odchovancem klubu TK Slovanka Česká Lípa.Zdroj: soukromý archivZačneme pěkně od začátku. Kdy jste se vůbec dostal k tenisu?
S tenisem jsem začal zhruba v pěti letech, přivedli mě k němu pan Hoffmann starší s paní Goldbrichtovou, trenéři v klubu TK Slovanka Česká Lípa. S nimi jsem také začínal trénovat. Jednou mě potkali, když jsem si kopal s míčem před domem a zeptali se, jestli bych nechtěl zkusit hrát tenis. Já souhlasil a nakonec u toho i zůstal.

Vzpomínáte na první tréninky?
Vzpomínám si (smích). Nebyly jednoduché. Ze začátku mě tenis moc nebavil, nešel mi a bylo hodně náročné se ho učit. Technika, údery… Ale časem jsem si k němu našel cestu. Naučit se tenis byla výzva, protože je to opravdu velmi technický sport. Pan trenér Hoffmann mi vždycky říkal, že kopat do míče umí každej, ale naučit se tenis není jen tak. Právě proto jsem v něm pokračoval. Párkrát mě trenéři i vyhodili z tréninku, protože jsem byl neposlušný a odmlouval. Neměli to se mnou prostě jednoduché, ale právě oni mě naučili základy a vydrželi. Za to jim patří velký dík.

Zkoušel jste také jiné sporty?
Ano, odmala jsem byl veden ke sportu a k pohybu obecně. Hlavně mě to hrozně bavilo, takže jsem toho vyzkoušel spoustu. Nejvíc mě bavil fotbal a tenis, které jsem provozoval současně do svých 13 let. Pak jsem se musel rozhodnout a vybrat si sport, ve kterém budu pokračovat. Už to nešlo skloubit dohromady, nakonec zvítězil tenis.

Zvítězil tedy tenis. Co vás na něm nejvíc baví?
Nejvíc mě baví samozřejmě vyhrávat (smích). Proto to také dělám. Ten pocit z vítězství, když toho druhého dokážete porazit bez cizí pomoci, je nepopsatelný. To samé je, když vyhrajete celý turnaj. Baví mě samotná hra. Je to fyzická, ale i mentální hra, často se u něj i zasměju. Tenis dokáže být i krutý, protože jeden míček může otočit celý zápas. Proto musíte být maximálně koncentrovaný a nevypustit jediný bod. Snažím se zlepšovat jako hráč i jako člověk. Rád hraju i čtyřhry, ale mojí prioritou jsou dvouhry, které mi jdou lépe.

Tenis teď hrajete v Mostě, je to tak?
Odmala jsem hrával za českolipské týmy TK Slovanka a později za SK Matchball. Tady jsem hrál nejvyšší severočeskou divizi dospělých. Tehdy mi bylo zhruba 14 let, byly to výborné zkušenosti. Byla tady skvělá atmosféra, spíše jsem trénoval s dospělými, kteří mě mezi sebe v pohodě přijali. To mi hodně pomohlo.

Sport už přes rok dusí koronavir. Jak to všechno zvládáte?
Rozhodně to není jednoduché, hodně mi chybí turnaje a zápasy, které jsou nenahraditelné tréninkem. Chybí mi setkávání s ostatními hráči a kamarády z tenisu. Na druhou stranu můžu říct, že mi to pomohlo a nakoplo. Začal jsem na sobě více pracovat, trénovat individuálně, řešit jídelníček a hlavně jsem se zaměřil na fyzickou přípravu. V plné sezóně není moc času na zlepšení, nebo nabráni kondice, svalů a rychlosti. Spíše to prostě nějak udržujete. Cílem bylo se co nejvíce připravit na to, až se to zase vše rozjede. Jsem rád, že mi s tím vším pomáhal můj kamarád a kondiční trenér Jiří Kolář.

Tenisté českolipské Slovanky věří, že letos oslaví desetileté jubileum

Co jste vůbec za poslední rok a půl stihl odehrát?
Minulý rok jsem stihl odehrát takřka celou sezónu v České republice. V březnu a květnu jsem přišel o zápasy v Německu. S mezinárodními turnaji to bylo horší, ty se nehrály od března do srpna. Pak bylo málo turnajů, navíc tam byly problémy s cestováním. Bylo prostě velmi těžké se na ně dostat. Letos jsem zatím neodehrál ani jeden turnaj. V Česku se nerozjely, ve světě je to stále obtížné s cestováním.

Plánujete se v budoucnu tenisem živit?
Rozhodně bych to chtěl zkusit, ale tohle si nejde naplánovat, může se stát cokoliv. Je to hodně o štěstí a o příležitostech, které je potřeba využít. Konkurence je obrovská, ale byl by to můj splněný sen. Cestovat po světě po turnajích a hrát tenis. Dělal bych to, co mě baví, na druhou stranu je to velká dřina. Momentálně je to spíš ještě investice ze strany rodičů, ale doufám, že se to všechno jednou vrátí. V červnu mě čekají přijímačky na vysokou školu do Ústí nad Labem na sportovní obor, kde bych rád pokračoval ve studiu. Je to i z toho důvodu, že v Ústí trénuji s mým tenisovým trenérem Jaroslavem Vondráškem a měl bych zde také začít trénovat nějaké mladší hráče.

Na jaký úspěch jste nejvíce pyšný? Co pro vás bylo v tenise největší zklamání?
Zatím si nejvíce vážím pátého místa na žebříčku ročníku 2001 v sezoně 2019. Největším zklamáním a zároveň úspěchem pro mě byl postup „jen“ do čtvrtfinále Pardubické juniorky 2019, což bylo zároveň republikového mistrovství do 18 let.

Jak jsem pochopil, tak vám tenis vyhovuje v tom ohledu, že to je individuální sport.
Je to tak, na kurtu jsem sám a nikdo mi tam nepomůže. Musím se tak spoléhat jen sám na sebe. Samozřejmě je dobré, když mě trenér podporuje mimo kurt, ale když mi něco nejde nebo potřebuji něco změnit, musím na to přijít sám. Je to někdy hodně náročné na psychiku. O to lepší je pak pocit z vítězství, protože výhra jde jen za mnou. Naopak když prohraju, můžu si za to sám a nemám to na koho svést. Má to prostě svoje pro a proti.

K triatlonu jí přivedl přítel. Asi ve mě viděl potenciál, směje se Bisová

Jste stále mladý hráč. Jaké máte sportovní cíle do budoucna?
Rád bych se posunul v mezinárodním mužském žebříčku ATP, kde mi zatím patří 2200. místo. V průběhu roku bych chtěl vyrazit na nějaké mezinárodní turnaje do ciziny. V plánu mám teď odehrát nějaké turnaje a zápasy v Česky. Pokud tedy budou. Čekají mě také nějaké zápasy v Německu.

Hádám, že vám tenis sebere hodně času. Jak často trénujete?
Trénuji každý den, nezáleží na tom, zda je nebo není sezona. Je to i díky tomu, že mám ve škole individuální vzdělávací plán. Mám více času na tréninky a nemusím chodit tolik do školy. Do toho mám minimálně třikrát týdně posilovnu a kondici.

Zbývá vůbec čas na jiné koníčky?
Popravdě ani moc ne. Tenis, turnaje, různé tréninky a přípravy zaberou hodně času. Někdy není čas ani na školu (smích). Zatím se mi daří to všechno zvládat.