V Anglii se zrodil fotbal, Kanada je kolébkou ledního hokeje a bez přehánění se dá tvrdit, že orientační běh má svou zaslíbenou zem ve Švédsku.
„Najdou se tu i osmdesátiletí lidé, kteří se tu tomuto sportu věnují,“ říká na úvod Lucie Krafková, loňská mistryně republiky na krátké trati, která se před týdnem vrátila právě ze severské země. „Ve Švédsku bylo pěkně. Původně jsem neměla jet, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla, že tam odjedu, budu trénovat a sbírat nové zkušenosti.“
Ve Švédsku lze nalézt krásná místa, která ale mohou být při orientačním běhu někdy zrádná. „Občas je to adrenalinový sport. Člověk běží, řekne si, bažina, zkusím to. Je po kotníky, po kolena a najednou se proboří do půl pasu,“ vzpomíná Lucie.

I když se Lucii Krafkové ve Švédsku líbilo, přece jenom by radši dala přednost účasti na MS, které se konalo ve stejné době v České republice. „Mrzelo mě, že jsem se nemohla zúčastnit. Souvisí to se zdravotními problémy, které jsem měla na jaře, vyvrknutý kotník, zánět průdušek, pak mi tělo přestalo fungovat uplně, skoro jsem nemohla chodit. Kvůli těmto problémům jsem nemohla trénovat a zopakovat výsledky z loňského roku (1. místo – MČR krátká trať, 2. místo – MČR dlouhá trať, 3. místo – Český pohár a 34. na MS),“ říká lehce smutně. „Ale snažím se na to zapomenout a soustředit se na podzim, kdy se koná mistrovství republiky. Jinak se znovu chystám v říjnu do Švédska, tentokrát na tamní závody, které poběžím za švédský klub Söders SOL Tyresö.

Mladá závodnice má členství nejen ve zmiňovaném švédském klubu, ale také v TJ Turnov. „Mám tam trenéra a z Liberce, kde studuji, to mám blíže než do Boru. Ale plánuji, že se do svého rodného klubu časem vrátím.“
Když ještě závodila za Nový Bor, setkávala se tu s Olgou Lepšíkovou (dlouholetá reprezentantka České republiky), která byla jejím vzorem. Teď už žádný vzor nemá, ale je možné, že se jednou ona sama stane vzorem pro další orienťáckou ať už turnovskou či novoborskou generaci. K tomu však je potřeba dosáhnout i velkého úspěchu. „Pokud zdraví vydrží a běhání mě bude bavit, tak bych chtěla jednou na mistrovství světa skončit do šestého místa.“

Vrcholem pro závodníky orientačního běhu je právě mistrovství světa, jelikož tento sport není součástí olympijských her. I když…
„Hodně se bojuje za to, aby byl součástí zimní olympiády.“ Což by ale znamenalo přesedlat z adidasek na lyže. „Sice v zimě v rámci tréninku lyžujeme, ale asi by bylo těžké se prosadit, protože už nyní jsou specialisté na zimní orientační běh.“ Lucii láká si někdy zkusit spíše orientační závody na kolech. „Anebo triatlon,“ říká o možnostech do budoucna.
K „orienťáku“ přivedli Lucii a její starší sestru jejich rodiče a ona sama už se mu věnuje třináct let. „Za tu dobu už jsem objela celou Evropu. Nejvíce se mi kromě severských států líbilo v Portugalsku, Španělsku a ve Švýcarsku, kde se běhalo v nadmořské výšce 3 000 m.“

Kromě loňského titulu na mistrovství republiky si váží i stříbrné medaile z evropského juniorského poháru a bronzového kovu z ME dorostu ve sprintu.
Lucii je teprve 22 a jak sama říká, ideální věk pro orientační běh je mezi 25 a 30 lety, což znamená, že nejlepší sportovní roky má před sebou. „Chybí mi ještě více zkušeností a také více tréninku.“
A čím by přilákala případné zájemce k tomuto sportu? „Kromě toho, že poznají spoustu lidí a dostanou se do zajímavých míst, si mohou užít přírodu, jestli ji mají tedy rádi. A také se tu dají zažít různá dobrodružství,“ usmívá se hezká a sympatická sportovkyně.