Dvě místnosti s rozdílnou atmosférou spojuje chodba, po které korzují diváci a šachisté. První místnost je naprosto tichá, slyšet je jen ťukání figur o hrací desku a přepínání kolébky na digitálních hracích hodinách. Druhá místnost, nebo spíše sál, šumí diskusí nad probíhajícími partiemi, do které občas vpadne rázným hlasem komentář jednoho z velmistrů a obrátí tak zraky přítomných k projekci, zaměřené online na některou z šachovnic.
Tak nějak vypadají domácí extraligová utkání novoborských šachistů. Vyznavači této královské hry jsou často introvertní hloubaví lidé, kteří s určitým nadhledem, pro šachy tolik vlastním, hodnotí i běžná životní témata. Do této charakteristiky se zdá zapadat i Robert Cvek, který je dlouholetou oporou Novoborského šachového klubu. V rozhovoru pro Deník jakoby chvílemi hledal co nejpřesnější slova, která by jasně a krátce vystihla jeho myšlenky.
Před třemi lety jste byl na mistrovství ČR šestý. Letos jste své maximum o jednu příčku vylepšil. Jste spokojen s 5. místem?
Páté místo není špatné. Na turnaj jsem jel přímo ze zkoušek, měl jsem málo času na přípravu. Mým hlavním cílem bylo udělat +1, to znamená 6 bodů z 11 možných. Nakonec jsem měl 6,5 bodu, takže v tomto směru to bylo dobré. Trošku mě mrzí, že jsem neměl poslední 3 partie vůbec energii. Vlivem špatné životosprávy mi prostě chyběla síla hrát.
Na turnaj jste se tedy příliš nepřipravoval. Co příprava na jednotlivé soupeře v průběhu mistrovství?
Proběhla jen taková obecná příprava, hluboká ne… říkal jsem si, že bych měl hrát spíše opatrně a nic nepřehlédnout.
Jste nyní kmenovým hráčem 1. Novoborského ŠK. Jak vnímáte zdejší atmosféru?
Atmosféra je určitě fantastická! Já jsem nezažil nikde jinde lepší. Jednak funguje organizace týkající se účasti hráčů v novoborských týmech, ale fungují také záležitosti okolo. A to je hodně důležité. Jsou zde výborné hrací podmínky. Zmiňme třeba domácí extraligová utkání – promítací plátno, online přenos a zasvěcený výklad partií v místě dění. To je srovnatelné s německou Bundesligou.
Před lety jste se stěhoval do Boru právě kvůli šachům. Mimo vlastní hraní jste působil i jako trenér mládeže. Kde vlastně studujete?
V Boru jsem působil necelý půlrok, ale pak jsem se právě kvůli studiu přestěhoval zpátky do Krnova. Dojíždím denně do Opavy, kde navštěvuji tamější školu (Slezská univerzita v Opavě – pozn. red.). Mládež už také netrénuji, to probíhalo právě jen v tom půlroce, kdy jsem v Boru bydlel.
Jste také spoluautorem knihy Lázeňské rošády. Máte ambice dále psát o šachové teorii?
Nemám. Je to totiž strašně pracné napsat takovou knížku. Se spoluautory jsme to prostě chtěli zkusit, byli jsme zpočátku nadšení. Ve výsledku je to, jednoduše řečeno, finančně velice náročné. Knížka stojí obrovské peníze a výdělek je z toho v podstatě minimální. Šachistů je málo. Ale byli jsme rádi, že jsme do toho šli, byla to sranda. Kdo ví, třeba ještě něco napíšeme.
Jaké turnaje vás čekají v nejbližších týdnech?
Já ani nevím, záleží to hodně na škole. Pokud rychle vyletím, tak bych si hned nějaký zahrál. Pokud ne, tak asi až v červenci v Pardubicích.