Ani kdysi s Jirkou Šimonem, který byl v objevování jazykových novotvarů (vždyť byl PhDr. a docent) mimořádně vynalézavý připomínám jeho „pal kolen" při odřeninách po pádu na překážkách atd. se to nedařilo.

A přesto, že Jindra byl a je také výborný muzikant (klarinetista a saxofonista), ne a nedařilo se nám nic výstižného vymyslet. Ani při kolektivním vynálezu jmenných zkratek naší štafety: Semerád Semo, Šimon Šimo, Stehlík Steho. A Carda pořád nic, jen to svoje dobré rodné jméno.

Měl však jednu nezpochybnitelnou výsadu: až na jeden dva případy vždycky rozbíhal první zatáčka mu seděla naši štafetu, která i jeho zásluhou patřila k našim parádním disciplínám zejména v padesátých letech.

ČTĚTE TAKÉ: Před další kulatou tentokrát atletickou „pětašedesátkou"

Jak říkával ještě za blahých časů náš nejúspěšnější podnikatel Baťa alespoň co se prodejní strategie a také reklamy a propagace týče: nejdůležitější je nápad (většinou první). A tak jsem to nakonec zkoušel podle této rady. Zrovna nedávno dávali v repríze známý western s indiánským dějem Malý velký muž s vynikajícím výkonem mladého amerického herce Dustina Hoffmana. A hned mě napadlo, jak by toto označení docela dobře pasovalo k Jindrovi Cardovi.

Carda Rychlonožka to sedí

Anebo jako chlapci a příslušníku těsně předválečné a krátce poválečné chlapecké a teenegerské generace, kdy začaly vycházet Foglarovy a Fischerovy barevné kreslené seriály o Rychlých šípech v Mladém hlasateli a Vpředu. Přece jedním z té Dušínovy party byl Rychlonožka!

Carda Rychlonožka to sedí. Jeho bleskovým (tvrdě natrénovaným) startům a rychlým nohám v prvních desítkách metrů nikdo nestačil. Byl první, komu stopky naměřily tehdy bájný čas na sto metrů 11 vteřin. S Ivanem, který se s metou na tomto čase jen trochu opozdil, byli dlouho neporazitelnou dvojicí (mnohonásobnými krajskými přeborníky a jako držitelé 1. výkonnostní třídy i účastníci mistrovství republiky).

Malý „mokrý" dovětek

Jindra Carda (už dva roky osmdesátník) není čistý suchozemec. Mimo jiné bydlí na konci Zákup u vody a i když je to jen malá říčka Svitávka občas při povodních jeho zahradu i dům „navštíví" velká voda.

Ve spojení s vodou je to však hlavně jeho záliba v pádlování ve své milované kánoi, s níž již splavil nejen nejbližší Ploučnici (nepočítaně), ale i mnohem větší toky a také mořské trasy na jihu i na severu našeho kontinentu téměř vždycky ve dvojici s nějakým vyhlídnutým a přemluveným partnerem.

A tak i tady končím oním obligátním vodáckým ahoj!

Zdeněk Stehlík