Třináctka a nešťastné číslo? Prosím, zapomeňte. Tedy pokud jde o souhrnný pohled na výkony sportovců z regionu za právě končící kalendářní rok 2013. Emocí bylo tolik, že doslova kapaly. A to ze všech stran!

Kolektivním sportem číslo jedna, a to nejen na severu Čech, je fotbal. Liberec zažil prvoligové jaro z říše snů, ze kterého se ale nevzbudil ani na podzim, kdy se prokousal do Evropské ligy a nedávno si zajistil postup i do další fáze. Trofeje slavili i v Jablonci Pohár České pošty, jehož finále se hrálo v Chomutově, i tuzemský Superpohár.

A Teplice? Na Stínadlech mohou vyprávět! „Jsem tady dvacet let, ale takové stresy jako na jaře se záchranou, jsem ještě nezažil. A nevěřil jsem, že zažiji takovou radost, jako na podzim, kdy jsme v lize proháněli favority a zaplnili stadion," svěřil se František Hrdlička, ředitel klubu.

Hokejové fanoušky bavil Litvínov, mezi elitu jasně patří Liberec a dál se drží Chomutov. Úspěchy sbírala i parta děčínských basketbalistů, libereckých volejbalistů nebo lovosických házenkářů. Těch příběhů bylo na jednu novinovou stránku až moc…

A co pak individuální sporty?! Liberecká rodačka, překážkářka Zuzana Hejnová vyhrála, co se dalo, biatlonový svět okouzlila sympatická Gabriela Soukalová a ten plavecký fascinovala chomutovská kráska plavkyně Simona Baumrtová…

Zuzana Hejnová

Jako ve snu si musí připadat Zuzana Hejnová. Skromná sedmadvacetiletá hvězda z Liberce nenašla v roce 2013 žádnou přemožitelku a životní sezonu korunovala titulem překážkářské mistryně světa.

„Samozřejmě některé závody jsem mohla běžet rychleji, ale beru to tak, že jsem všechno vyhrála, i když to třeba nebyl ideální běh. Chyběl snad jen světový rekord, ale o tom se vůbec nedá spekulovat. Pořád je to strašný kus cesty," bilancuje svůj senzační rok Hejnová, která byla vyhlášena českým Sportovcem roku a podmanila si také prestižní anketu Atlet Evropy.

Úspěšná Severočeška vyhrála všechny závody Diamantové ligy i všechny běhy na světovém šampionátu v Moskvě. Během mimořádné sezony se v médiích dokola omílalo, že je stále neporazitelná, což Hejnovou trochu znervózňovalo.

„V průběhu sezony nebylo snadné to slyšet, protože jsem měla před sebou ještě další závody. Když je po sezoně, a žádný závod jsem neprohrála, už je to jen příjemné a hezky se to poslouchá," usmívá se.

Na závěr hektického roku si na chvíli odpočinula během Vánoc, které strávila s přítelem v novém bytě. Dávala si pozor, aby moc nepřibrala.

„O Vánocích toho sním asi jako každý mnohem více, než jindy. Nebo spíše se tolik nehlídám a sním to, na co mám chuť. Nikdy to ale není vyloženě obžerství. Na to naštěstí není nikdo z naší rodiny."

Teď už je znovu v plné přípravě na novou sezonu, ve které nehodlá polevit, třebaže nebude muset obhajovat světový titul. Čeká ji ale jiná velká událost mistrovství Evropy.

„Chci zopakovat tuhle sezonu. Vím, že to bude těžké, ale může se mi to povést. Hlavně musím být zdravá," uvědomuje si Hejnová, která už má v hlavě olympiádu v roce 2016. „Vzhledem k tomu, že jsem vyhrála mistrovství světa, tak mám za cíl přivézt zlato i z olympiády. Ale to je ještě daleko."

Očima maminky Aleny Hejnové„Zuzka v roce 2013 vyhrála, co se dalo. Co vám k tomu mám říct? Moc jsme jí to po těch letech, kdy to úplně podle představ nevycházelo, přáli. Za tu ohromnou píli si úspěch určitě zaslouží, dělala nám velkou radost. Na sportovním poli se jí dařilo mimo jiné proto, že přešla do jiné tréninkové skupiny, vyhýbala se jí zranění. Určitě jejím výkonům nahrála i pohoda v soukromém životě. Na podzim dostavěli dům v Praze na Zličíně, odpadly jí starosti s podnájmem. Doma má i regeneraci, vířivku, malou sauničku, a tak jí ubyla i určitá část cestování za tréninkem. Sem do Liberce se nedostala, ani nepamatuji. Na podzim byla v Tatrách, pak v Africe. Vracela se jen na různá vyhlášení anket. Vánoce jsme měli o tom víkendu před Štědrým dnem, víme, že si cestování užila až až, víme, že si ráda odpočine, a tak jsme je prožili u ní na Zličíně. Co jí popřát do příštího roku? Ať jí zdraví i forma vydrží. Dělá pro to maximum."

Simona Baumrtová

Rok s třináctkou na konci přinesl štěstí a radost i plavkyni Simoně Baumrtové. Dvaadvacetiletá chomutovská znakařka překlenula dlouhé období bronzu a stala se evropskou šampionkou.

„Je to fajn. Musím říct, že jsem byla dojatá. Myslela jsem si, že jsem přísná, ale měla jsem slzy na krajíčku," svěřila se sympatická blondýnka.

Na šampionátu v dánském Herningu si konečně splnila zlatý sen. A teď už si může připadat jako hvězda. „Už mě zdraví hodně lidí, i ti absolutně nejlepší. Je to fajn, všichni konečně zaregistrovali, kdo jsem," těší Baumrtovou.

Do skutečné superstar evropského či dokonce světového formátu jí však prý stále něco chybí. „Asi tak osm zlatých medailí z olympiády," směje se. „Za žádnou hvězdu se rozhodně nepovažuji, do toho mám ještě daleko."

Je ale na správné cestě, aby se jí brzy stala. „Vyvíjím se tím, že přicházíme na to, jak správně trénovat. Máme tréninkové informace od jiných států, to nás posouvá dopředu. Ještě by to chtělo umět udržet výkonnost dlouhodobě," uvědomuje si.

Hodně se těšila na to, až bude moct na Vánoce relaxovat cpát se cukrovím a sledovat pohádky. A hned po Novém roce vyrazí poprvé v kariéře do lázní. „Na to se těším moc, tam bych měla relaxovat."

Očima maminky Lenky Baumrtové„Rok 2013 byl v podání Simony velice úspěšný. Byla devátá na MS v Barceloně a na konci roku na ME v krátkém bazénu získala čtyři medaile včetně zlata na 50 m znak. To už byla taková třešnička na dortu. I v osobním životě byla úspěšná, ukončila bakalářské studium a momentálně pokračuje magisterským studiem. Za tím vším je ale ohromná píle a cílevědomost. Málokdo si dokáže představit, co to je za úsilí. Po mistrovství Evropy v Dánsku vůbec nebyla doma. Zůstala v Praze, kde měla studijní povinnosti, zkoušku na škole a pak letěla plavat do Skotska. Pro mě je ale u ní na prvním místě slušnost a vychovanost. Aby z ní byl slušný a pracovitý člověk, aby se neztratila ve společnosti. To je doufám trochu i naše zásluha. Rok 2014 by mohl být v podání Simony úspěšný. Má nakročeno velmi slušně, závody v roce 2013 se jí povedly. U mě je ale na prvním místě škola a studium, to je prvotní."

Gabriela Soukalová

Mimořádný rok má za sebou i jablonecká biatlonistka Gabriela Soukalová, která se vypracovala do světové špičky. V této sezoně dokonce vládne Světovému poháru.

„Je to naprosto neuvěřitelné, jsem z toho docela vykolejená. Absolutně. Ani nevím, co bych na to měla říct," žasne Soukalová, která minulou sezonu zakončila stejně, jako začala tu letošní vítězstvím.

„Je to super, ale je to trochu stresující. Ve sportu je to jako v životě, můžete hrozně rychle spadnout. Chce to na sobě pracovat. Ale je to také hrozně o hlavě," cituje Soukalovou agentura ČTK.

Vánoce strávila netradičně s přítelem v Rakousku. Chtěla být izolovaná od lidí ze strachu, aby neonemocněla, což se jí v minulých čtyřech letech pokaždé stalo. Snažila se, aby moc nemlsala. „Minulý rok to tam hodně rychle přibylo a potom to bolí to tahat s sebou," ví.

Po Novém roce už bude počítat dny do olympiády v Soči. „Mám to naplánované na dny, ale naštěstí to moc neřeším, stará se o mě tým. Kolikrát ani nevím, co je za den. Tak snad mě nikde nikdo nenechá," směje se Soukalová.

Očima maminky Gabriely Soukalové „Z roku 2013 jsem nadšená a jsem moc spokojená. Musí se nechat, že si Gabča nastavila vysoko laťku, ale jsme všichni moc spokojení. Největšími úspěchy jsou vítězství ve Světovém poháru a určitě medaile z mistrovství světa ve štafetě v Novém Městě na Moravě. To jsme vůbec nečekali, hlavně po tom, co tomu předcházelo. Nemoci a všechno možné. Takže nepřekvapila jen sama sebe, ale nás taky. Teď jsme si na to zvykli a chtěli bychom, aby vyhrávala pořád, ale ono to pořád nejde. Ale může být spokojená, sezona se jí opravdu povedla. A co se týče roku 2014, tak nemám ráda, když se člověk zaměřuje jen na jeden cíl, to vím sama z vlastní zkušenosti ještě ze závodění. Samozřejmě bych jí přála úspěch na olympiádě. Přála bych Gabče, aby byla sama se sebou spokojená a věděla, že když trénuje a obětuje tomu všechno, tak to má nějaký smysl. Někdy je to ale o jedné ráně. Hlavně, aby byla zdravá."