V žebříčku úspěšnosti mezi 154 registrovanými hráči celého českolipského okresu, kterému vládne Jan Fojtík z Nového Boru, je Just druhý. Největší úspěchy však tento borec má mezi veterány ČR v kategorii 65 70 let. Právě o tom jsme s ním hovořili v našem rozhovoru.

Jaké byly vaše výsledky v roce 2017?

Ze sedmi Velkých cen, kterých jsem se zúčastnil po celé republice, mám bilanci čtyřikrát první, jednou druhé a dvakrát třetí místo. Díky tomu jsem postoupil z celkového prvního místa na turnaj „Mistrů“. Zápolení nejlepších veteránů ČR a Slovenska na Turnaji pravdy, jak se střetnutí hráčů první osmičky říká, je fyzicky velmi náročné. Odehrát sedm zápasů během šesti hodin, to je pro nás starší hráče opravdu velká zátěž. Vyhrál jsem všechny zápasy, ale musím podotknout, že především utkání s Pořízkem z Vyškova, Kočvarou z Prahy a Rakovickým z Brna byla velmi vyrovnaná. Ale ztratit jen pět setů za celý turnaj, tak to je paráda, ne?

Titul Přeborník České republiky mezi veterány je tedy vaším největším úspěchem v roce 2017?

Ano, ale třeba na mistrovství Evropy ve Švédsku jsem v boji o postup mezi nejlepších osm hráčů těsně prohrál s Rusem Kaplanem. Jedná se o třetího hráče předloňského mistrovství světa ve Španělsku, kterého se zúčastnilo 4561 stolních tenistů ze 75 států světa. Vedl jsem 2:1 na sety a 7:2 na míčky. Ale ani takový náskok jsem nedokázal udržet a prohrál 2:3 na sety.

A co další turnaje?

Po mistrovství Evropy jsem se zúčastnil ještě velkého mezinárodního turnaje v lázních Harkány v Maďarsku. Zde jsem poprvé mezi veterány zažil, co je to být prvním nasazeným. Mezi 220 konkurenty z třinácti zemí jsem turnaj vyhrál a tím obhájil první místo z předchozího roku.

Je pěkné povídat si o úspěších, ale jak se k takovému výsledku dojde?

Je mi 67 let, třikrát za týden trénink v hale dvě až tři hodiny. Doma ve sklepě hra proti robotovi. Je to takový automat, který vystřeluje míčky. Před důležitými zápasy a turnaji pomoc kamarádů z oddílu TJ Lokomotiva. Velký dík patří také městu Česká Lípa a mé rodině za finanční pomoc. Bez dotace města a finanční pomoci rodiny bych jen velmi obtížně mohl hrát na mistrovstvích světa a Evropy a být členem družstva, které získalo na evropském šampionátu družstev v Německu stříbrné medaile.

A co vás ještě čeká v blízké budoucnosti?

Když zdraví dovolí, což je v současnosti to nejdůležitější, neboť trénuji víc než v době, kdy jsme hráli v České Lípě první ligu, tak v letošním roce to bude mistrovství světa veteránů v Las Vegas. Tam jsme s Milanem Rakovickým z Brna již nominováni a přihlášeni. Možná, díky dobrým výsledkům z předešlých šampionátů budeme snad i nasazeni.

Chtěl byste dodat ještě něco na závěr?

Snad jen, že jsem měl velké štěstí, že mi můj tatínek v dětství vybral za sport stolní tenis. Ten se totiž dá hrát opravdu po celý život. A když se člověk snaží, tak snad i dobře.