Ve společném závodě s kategorií žen dokázala úspěšně sekundovat i výrazně zkušenějším soupeřkám a získat tak po velmi vyrovnaných výkonech svůj první juniorský titul.

Proto jsme tuto sympatickou a talentovanou závodnici z České Lípy požádali o krátký rozhovor.

Kateřino, jak moc po fyzické a psychické stránce to byl náročný víkend?

No, tak psychicky náročný byl určitě, jelikož od začátku byl velice vyrovnaný. Omnium se totiž skládá z několika disciplín a startů a já úplně ve všech zas až tolik nefiguruji. Ale zvládla jsem to.

Která disciplína v omniu byla pro vás úplně tou nejtěžší?

Byly asi dvě: bodovací na 120 kol, který je opravdu fyzicky náročný, a stíhací závod na 3 kilometry. Ten byl pro mě taky hodně těžkou zkouškou.

Celá vaše letošní sezona byla hodně úspěšná. Souhlasíte?

Souhlasím, ovšem všechny ty úspěchy rozhodně nebyly zadarmo. Ano, s letošní sezonou můžu být velmi spokojená, a proto doufám, že všechny medaile, jež jsem letos vybojovala, mě budou hnát dopředu a ještě více motivovat. Důležitá pro mě bude nadcházející sezona, protože už začínám závodit se zkušenými a velice dobrými závodnicemi z kategorie ženy.

Povězte, kde a jak jste vlastně s cyklistikou začínala?

Celé to začalo tím, že mi rodiče zakázali spoustu jiných sportů, až potom jsem si vybrala, ani nevím z jakého důvodu, cyklistiku. Můj první závod se konal tady v České Lípě, jednalo se o závod horských kol a já v něm vyhrála, i když jsem si nejdřív myslela, že jsem skončila úplně poslední…

Prozradíte, jaké máte před sebou cíle a sny? Čeho byste chtěla ve své kariéře dosáhnout?

Cíle a sny? Složitá otázka… Každý by chtěl mít velké úspěchy, třeba na olympiádě. Podle mě je však lepší klást si menší cíle, snažit se jich dosáhnout a pak si je postupně zvyšovat.

Kdo vám ve vaší kariéře nejvíce pomáhá, komu byste chtěla před Vánocemi poděkovat?

Nejvíc mně pomáhají moji rodiče! Někdy si sice myslí, že jim za to nejsem vděčná, ale tak to není. Dobře vím, kolik úsilí do toho všeho dávají, že už pro mě obětovali spoustu svého času. Psychicky mi však pomáhá moje babička. Vím, že mě má velice ráda a i já ji moc miluji. Právě těmto lidem patří mé velké poděkování.