Během 24 hodin se můžete rozejít s přítelkyní a znovu dát dohromady, můžete při silničních kontrolách dostat tolik bodů, že příjdete na nějaký čas o řidičák nebo můžete uběhnout více jak 200 kilometrů.
I když ani jedno nevypadá lákavě, Petr Solnička by si vybral to třetí. Ultramaratonu se věnuje už patnáct let.
Na co člověk myslí při tak dlouhém závodě?
Při takovém závodě myslíte úplně na všechno. Já vám řeknu jednu věc. Dokud se mi kolem trati líbí ženské, tak je všechno v pořádku. Jinak proberete malou, velkou násobilku. Proberete anglická nebo německá slovíčka. Třeba i nemyslíte na nic, vypnete mozek a tělo běží dál. Ale většinou si krásně pročistím hlavu. Třeba myslím na tu následující hodinu, a pak na tu další. Horší je, když je nějaký problém, to pak myslíte, jak se ho zbavit. Ale to se zbavíte jednoho a on přijde druhý.
Preferujete spíše závody v přírodě nebo v hale, kde se běží dokola?
Spíše dokola. Já nemám rád běhat od jednoho bodu k druhému. Třeba v Brně je okruh 250 metrů. Teď ve Francii, co jsem byl, třeba 300. Někdy má okruh třeba 700 metrů. Má to jednu jedinou výhodu. Když o něco požádáte obsluhu, která tam je s vámi a ona to další okruh nenachystá, tak to není taková tragédie, jako když se vám to stane při dvoukilometrovém okruhu, jak se mi to už jednou stalo.
Jak dlouho trvá, než se tělo z té námahy dostane?
Záleží, co vám je po tom běhu. Já mám většinou po kotníky zánět nohou. Když se to nerozšiřuje, tak to přejde za tři dny. Já si nechávám po 48 hodinovce 14 dní volno, po 24 hodinovce týden.
Kolik už máte uběhnutých ultramaratonů?
Za těch patnáct let, co se tomu věnuju, tak přes šedesát určitě. Jsou v tom i štafetové běhy.
Co vás přinutí, abyste závod nevzdal?
Dvacekrát se vám chce během závodu vzdát. Ale jak já říkám: Když nemáte zlomenou nohu, tak byste vzdát neměl. Ale přiznám se, že se mi poslední dobou stalo, že jsem nějaký závod vzdal.
Na jaký závod nejradši vzpomínáte?
Na švýcarskou Basilej v r. 1995, kdy jsem nakoukl do evropské špičky a zlepšil jsem si osobní rekord o 40 kilometrů na 224,5 km. Rád samozřejmě vzpomínám na všechna mistrovství Evropy. Například v roce 1998 jsme byli třetí v družstvech a já samostatně devátý s výkonem 238,8 km. Mrzí mě, že jsem nedal těch 240, protože to je takový můj sen. Nebo moravský ultramaraton. Běžíte každý den maraton. Takhle deset dnů za sebou. Je to ideální trénink.
Jaký je váš nejbližší program?
3.–5. srpna osmačtyřicetihodinovka v Kladně. Už jsem tam dvakrát vyhrál.
Nějaké cíle do budoucna?
Já jsem měl dvě mety. Za 24 hodin uběhnout 240 km a za 48 hod 400 km. Je otázka, jestli na to ještě mám nebo ne. Celý rok teď mám nějaké zdravotní potíže. Já pořád přemýšlím, jestli to mám ještě vůbec běhat. Jestli to Kladno nevyjde podle mých představ, tak bych se zaměřil na maraton.
Kde jste závodil nejdál?
Ve Francii. Měl jsem jet na MS do Thajska, ale nesehnal jsem na to peníze.
Patří ultramaraton pod atletický svaz?
Patříme pod něj, ale oni nás nějak moc neberou. Jsme samostatná jednotka bez peněz. Všechno si platíme sami nebo dostáváme něco od organizátorů.
Kolik je v Čechách přibližně ultramaratonců?
Já bych to tipoval tak kolem padesáti.
Občas se konají i dlouhé běhy třeba na Sahaře. To vás neláká?
Já tyhle extrémy moc nemusím. Ale v roce 2009 se má běžet napříč Evropou. To by mě lákalo. Ale je to zase strašně dlouhý závod a kde na to člověk má vzít volno.