Na sobě jen plavky trochu staromódního stylu, koupací čepičku a brýle, zbytek těla pomazaný vazelínou proti chladu. Před sebou nekonečné kilometry vody, které musí 40letá plavkyně Markéta Pechová překonat. Svítá. Slunce barví hladinu do ruda. Markéta se noří do vody, která má teď v srpnu kolem 18 stupňů Celsia, když ale cestu zkříží velký trajekt, zvednou se vlny a spodní proudy ochladí hladinu na nějakých 12 stupňů. Před sebou má 38 kilometrů z anglického Doveru do Francie.

Trasu dlouhou 38,5 kilometru zdolala za 12 hodin a 31 minut, jako 25. česká pokořitelka kanálu. A první, která ho zdolala jen s jednou nohou. „Celých 12 hodin jsem v podstatě myslela jen na to, že se za žádnou cenu nesmím dotknout lodi. Tím by se stal pokus neplatný,“ vrací se Markéta k uplynulé neděli.

„Zhruba 98 procent jsem plavala kraulem, až poslední tři kilometry už mě hodně bolelo rameno, a tak jsem chtěla zkusit prsa, ale z lodi na mě volali, že nesmím, tak jsem poslechla,“ popisuje. Důvod? „Prsa jsou pomalejší než mořské proudy a vrací plavce zpátky do Anglie,“ vysvětluje Markétin současný trenér Petr Kořínek z TJ Slavia Liberec, který ji doprovázel.

Každý metr zpět totiž plavání prodlužuje a sportovci hrozí prochlazení. „Kdybych měla neoprén, klidně si to dám ještě jednou, ale pravidla jsou striktní, musíme být tak, jak kanál přeplavali ti první,“ vysvětluje Markéta. „Zima mi byla hlavně na pahýl nohy, který se špatně prokrvuje,“ dodává ledabyle, jako by šlo o šňůrku u plavek.

Že kanál nepřeplave, se nebála, chtěla to prostě zkusit. „Strach mi naháněly spíš ty obrovské trajekty, velké medúzy, to byly momenty, kdy jsem si hrábla asi nejvíc,“ vybavuje si.

Když se poprvé dotkla kamene na francouzském útesu, věděla, že to dala. „První tři, čtyři minuty si ale vůbec nepamatuju, žádné 'já su tak šťastná' nebylo,“ parafrázuje slavnou větu prvního českého přemožitele kanálu Františka Venclovského. „Vnímala jsem gratulace a šťastná jsem byla, když jsem si večer dala kafe,“ popisuje bezprostřední dojmy. 12 hodin plavání musela zvládnout jen s pomocí kelímku na tyči s horkým čajem, teplou Coca – Colou a s polomáčenými sušenkami.

K přeplavání slavného kanálu, který spojuje břehy Anglie a Francie, se rozhodla před dvěma lety. Vůbec poprvé to ale vyslovila ve svých 30. „Pořád se mě ptali, na co tak trénuju. Tak jsem řekla, že chci za deset let přeplavat kanál La Manche. Doufala jsem, že to do té doby zapomenou,“ směje se dálková plavkyně, která patří mezi českou špičku. A to mezi zdravými, nikoliv handicapovanými sportovci.

Příprava jí zabrala dva roky. Trénovala v libereckém bazénu, jablonecké přehradě a nejvíc v hrádecké Kristýně. Každý týden to bylo 25 až 30 kilometrů. Kromě plavání se musela intenzivně otužovat a také pořádně vykrmit. Říká se, že hubený plavec na La Manche nepatří. „Posledních 14 dní jsem do ní rval hovězí maso. Snědla ho čtyři kila. Je to jako s mobilem, když ho máte nabitý na 100 procent, vydrží dlouho, takže plavce musíte v rámci přípravy přesytit, aby vydržel vzdálenost jen s doplněním cukrů,“ přirovnává s humorem Markétin přítel Jan Duda, který se staral o výživu.

Přestože Markéta patří mezi českou špičku dálkového plavání, na olympiádu se nechystá. Jejím nejbližším plánem je víkendový závod Českého poháru na 10 kilometrů. „To dám klidně jako prsa,“ zajiskří jí v očích smích.

A jak jí sláva změnila život? „Nijak, pořád musím prát a uklízet a tak,“ zasměje se. Těšit se nemůže ani z finanční výhry. Žádná totiž neexistuje. Naopak, plavci musí všechny náklady spojené s lodí či ubytováním posádky zaplatit ze svého, včetně zápisu do knihy přemožitelů kanálu. Zčásti pomohli sponzoři a její trenér doufá, že se ozvou i další, aby žena, která pouze s jednou nohou překonala La Manche, teď nemusela hradit kolem 150 tisíc korun ze svých vlastních úspor.