Záchranářské boje sledoval i manažer AC Česká Lípa JUDr. Jan Riedl, jehož jsme požádali o rozhovor. „Mám pochopitelně velkou radost, že můžeme i v příštím roce v extralize soutěžit,“ říká.

Co bylo podle vás pro záchranu nejdůležitější, klíčové?
Skutečnost, že se mnoho let snažíme dělat atletiku založenou na kamarádském vztahu mezi děvčaty s poctivým a zodpovědným přístupem všech dobrovolných činovníků, za což jsme byli atletickým Pánem Bohem odměněni. Ale fakticky rozhodlo to, že holky byly ochotny nastoupit i v disciplínách, které běžně netrénují.

Příkladem je třeba osmé místo oštěpařky Janouškové v kladivu, finiš diskařky a koulařky Vaníčkové ve štafetě, či posledních třicet metrů závodu na 1500 metrů, kdy Katka Loubková po výborném umístění na pěti kilometrech předběhla na cílové šachovnici hned tři soupeřky. Anebo čtvrtka výškařky Kalouskové, která dokázala svůj úsek štafety zaběhnout rovnoměrně a neztratit na soupeřky tolik, aby se další štafety dostaly mezi nás a Olomouc.

V zásadě bych ale musel jmenovat nasazení a snahu všech našich atletek, ze kterých vyčnívají výkony Lucky Vaníčkové, Kamily Ajšmanové, Báry Závůrkové a Katky Loubkové. Pokud však mám být objektivní, musím se zmínit i o tom, že štafeta Olomouce na 4x100 metrů ztratila štafetový kolík, stejně jako další dvě družstva, což nám výrazně pomohlo.

Na druhou stranu jsme kvůli nemoci postrádali výbornou vrhačku Pokornou ze Cvikova a chyběly i vynikající žákyně Süssnerová, Pučková a Frydrichová, které excelovaly na mistrovství republiky, jež se konalo ve stejnou dobu jako baráž.

Upřímně, věřil jste v záchranu?
Rozumově jsem vycházel z toho, že se to nepodaří, neboť jsme neinvestovali do zahraničních posil a hostování jsme zrealizovali pouze s Jablonným, Novým Borem a Cvikovem. V duchu jsem si však přál a mé srdce doufalo, že se stane zázrak a extraligu přes baráž uhájíme. Mám z toho velkou radost!

A kdyby se to nepovedlo, byl byste hodně zklamaný?
Sestup do 1. ligy bych bral jako realitu s tím, že naše možnosti odpovídají spíše prvoligové soutěži. Účast v extralize bereme jako velkou zkušenost.

Je velký výkonnostní rozdíl mezi extraligou a první ligou?
Rozdíl je ve špičce jednotlivých disciplín. Řada oddílů zařazuje do týmů zahraniční závodnice na úrovni naší reprezentace a minimálně pět klubů má profesionální zázemí. Minimálně čtyři družstva jsou na podobné úrovni jako my, rozdíl je pouze v tom, že investují do atletek ze zahraničí.

A vy o posilách pro příští ročník neuvažujete?
Bez posílení nebude možné extraligu v příštím roce udržet, neboť poslední tým bude přímo sestupovat a družstva, která mají srovnatelnou výkonnost, jsou doplněna zahraničními atletkami. Rádi bychom posilovali o závodnice, které jsou z našeho regionu, mají vztah k České Lípě, nebo českolipské atletice.

Problém je však v tom, že počet hostujících atletek je omezen na šest. Mohu prozradit, že bychom byli rádi, kdyby za náš klub hostovala vicemistryně světa ve skoku o tyči z roku 2007 Kateřina Baďurová. Všechno ale bude záviset na ekonomické situaci oddílu a požadavcích závodnic, které oslovíme, a také na podmínkách mateřských klubů.