Cestování a jóga, to jsou dvě vášně, kterým jsem propadla a vzájemně jsou nerozpojitelné. Jedna rozvíjí druhou, obě dvě rozvíjí mě a já tak mám možnost přiblížit se ostatním. Jóga je mým vnitřním motorem a cestování zase katalyzátorem, oboje dohromady tvoří život, který miluji, a dává mi smysl. Touhu cestovat jsem měla už jako malá holka, když jsem si zabalila pár buchet do ranečku a šla na protější kopec, jako do světa. Ta touha mě nikdy neopustila, stále mě pohání vpřed, a tak jsem postupně navštívila téměř 40 zemí světa a myslím si, že to číslo není konečné a stále je co poznávat.

Na Srí Lanku jsem se chtěla podívat od chvíle, kdy jsem zjistila, že existuje Indický oceán a ostrov Cejlon. Když jsem tam poprvé přistála, měla jsem pocit, že jsem se vrátila domů, aniž bych tam předtím fyzicky vkročila. Vlna radosti mě zalila ihned po východu z letištní haly a zalilo mě také vlhké tropické, skleníkové vedro a já se těšila, až konečně uvidím oceán.

Když jednou navštívíte Indii, buď už se tam nikdy nebudete chtít vrátit, nebo se budete chtít vracet stále. Nejde to nijak napůl, buď si ji zamilujete, nebo ne. Já už se tam vrátila potřetí, a pokaždé jsem znovu a znovu překvapená. Jezdím tam pravidelně za studiem jógy na místa, kde tradiční jóga je běžným životním stylem. Když navštívíte místa mimo turistickou trasu, mnoho vám to dá.

Co mě na józe zaujalo hned od začátku? Ta neskutečná energie a schopnost konečně si uvědomit, že nemusím dělat deset věcí najednou. Stačí ovládnout své soustředění, říkala jsem si. Energie jsem měla vždy spoustu, ale neuměla jsem s ní dobře pracovat. Jóga mi postupně začala ukazovat, že hranice, které nemůžeme překonat, si tvoříme sami, jen ve svojí hlavě.

Nikdy mě nenapadlo, že jógu budu někdy učit. Měla jsem pocit, že stále nevím dost na to, abych mohla předávat tohle krásné umění dál. Postupně jsem začala navštěvovat semináře, workshopy a jógové tréninky po celém světě, ale nejraději jsem se vracela na Srí Lanku, kde jsem se cítila jako doma. Pak už přišel okamžik, kdy jsem si to, co mi jóga ukázala, nemohla už nechávat jen pro sebe. Ve Spojených arabských emirátech, kde jsem v tu dobu žila, jsem začala jógu učit. Nejprve jen přátelé, a postupně se mnou na lekcích cvičilo 30 až 40 lidí, to bylo úžasné!

Už to jsou navíc skoro 4 roky, co jsme s přítelem založili značku Yogaholick. Začali jsme v Dubaji a před dvěma lety otevřeli jógové studio i v Liberci. Jsem nadšená z toho, jak je na lidech, kteří s námi cvičí a cestují, vidět změna. Není to jen změna tělesná, ale je vidět, že jsou spokojenější v životě. To je ten hlavní důvod, proč mi tohle všechno dává smysl. S lidmi pracuji skupinově i soukromě, cestujeme s jógou po Čechách a letos se znovu vydáváme na transformační cestu na Srí Lanku.

Jóga je o flexibilitě. Tělesné a vnitřní. Lidé si často myslí, že teprve až když jsou pružní, můžou jógu zkusit. Je to naopak. Jóga mi dala pružnost, svobodu a radost. Myslím, že každý by ji měl zkusit, nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Svět totiž potřebuje méně naštvaných lidí.

Jóga je mojí životní učebnicí, kterou otvírám každý den. Často vstávám už před 5. hodinou a věnuji se ranní praxi. Někdy mám ale chuť si přispat a jednou za čas jsem ještě v deset pod peřinou. Maso téměř vymizelo z mého jídelníčku, ale zato miluji pizzu. Ráda stojím občas na hlavě nebo ráda rychle jezdím autem Někdy sedím v tiché meditaci, jindy tancuji a zpívám si opravdu nahlas. Co tím chci říct? Že jóga není o tom být přísný sám k sobě, je o radosti ze života, a to mě fakt baví.