Kliknutím zvětšíteKde jinde než před kamerou mohl skončit okatý hošík, který se narodil v budoucím filmovém městě Cannes? Světlo světa spatřil Gérard Philipe 4. prosince a sudičky mu zkraje přály. Vyrůstal ve spokojené a bohaté rodině, jež dbala na jeho vychování i vzdělání, otec právník mu zaplatil perspektivní budoucnost: studium práv. Jenže Gérard měl nadání ještě na něco jiného.
Jeho herecký talent a emoce bublající pod andělsky nevinnou tváří nešly přehlédnout. V devatenácti už stál na divadelních prknech v Nice a hned napoprvé zazářil. O jeho Caligulovi ve stejnojmenné hře Alberta Camuse se mluvilo po celém pobřeží. Měl štěstí, že ženy v rodině jeho talentu přály. Jak matka, tak babička z její strany, Elizabeth Seligerová, mimochodem Češka z Prahy, Gérardovu vášeň pro herectví posvětily.
Jen vybuchnout
Bylo by ho v advokátních zdech ostatně škoda. Dostal do vínku vysokou postavu, chlapecký vzhled a zvláštní tesknotu v očích, jež očarovala mnohé ženy. Gégé, jak mu říkali přátelé, však nebyl zrozen jen pro zasněné mladíky planoucí touhou po životě, jaké hrával zamlada třeba Eduard Cupák.
„Pod křehkým výrazem měl energii a vůli, jež nebyly na první pohled viditelné. Když se rozehrál, vystoupily a zastavily vám srdce. Působil na mě prudkostí, kterou zadržoval, a člověk cítil, že může každou chvíli vybuchnout,“ řekl režisér Marc Allégret, který mu dal první filmovou roli ve snímku Děvčátka z květinového nábřeží.
Stejné napětí v sobě měly i jeho postavy. Ať je to Fabrice v adaptaci Stendhalova románu Věznice parmská nebo Faust (i Mefisto) o dva roky později v Ďáblově kráse, nestárnoucím goethovském příběhu, který René Clair obdařil jemným francouzským humorem.
Herec Gérard Philipe
Film Julietta aneb Snář napsaný podle libreta Georgese Neveuxe (jež bylo i základem opery Bohuslava Martinů) získal Cenu poroty v Cannes, ne každý z něj ale byl nadšený. „Carného film je pomník blbosti a sprostoty. Ten ubohý mamlas věří na Kabalu. Jak se proboha do tohohle dobrodružství mohl Gérard Philipe zaplést?“, napsal rozhořčeně v dopise Jeanu Maraisovi jeho přítel Jean Cocteau, který se festivalu účastnil.
V roce 1951 potkal herec Nicole Fourcaudovou, herečku a spisovatelku, jež později přijala pseudonym Anne Philipová. Měli spolu dvě děti a patrně vyrovnané, ale chladné manželství. Někteří Philipovi přátelé si povšimli, že po jejím boku herec ztratil obvyklou veselou jiskru.
Radost z Fanfána
V divadle i ve filmu se mu nicméně dařilo. Už roku 1952 přišel scénář, jenž mu změnil život. „Fanfánovy činy určuje jeho vůle. Je aktivním tvůrcem svého osudu, žádnou hříčkou událostí. Byla čirá radost ho hrát,“ řekl o scénáři Reného Wheelera a Reného Falletta k filmu Fanfán Tulipán.
Gérard Philipe, jeden z největších francouzských herců
Od chvíle, kdy vtrhl na koni na plátna kin a s šavlí bránil čest své Adélky, patřila všechna ženská srdce světa jemu. Skoro se nechce věřit, že je to už sedm dekád, co se tak neodolatelně muchloval s Ginou Lollobrigidou v seně a prchal po střechách. „Ať někam odklidí zbytky komořího. A ať se postarají o koně, prosím.“ Tón a jemná ironie, s nimiž pronášel své repliky, jsou nenapodobitelné. Není divu, že okouzlují další a další generace diváků.
Filmem, který se na rozdíl od Tulipána tak často nereprízuje, ale minimálně kvůli hercům stojí za vidění, jsou Nebezpečné známosti. První adaptace románu v dopisech Choderlose de Laclose se ujal v roce 1959 Roger Vadim, jenž příběh překvapivě zasadil do poloviny 20. století a změnil i některá jména. Jádro příběhu o zkažených mravech, lásce, vášni i bezohledné manipulaci ale zůstalo. A Gérard Philipe byl jako cynik Valmont po boku Jeanne Moreau opět strhující.
Zahrál si také malíře Modiglianiho, německého Tilla Ulenspiegla, kde se podílel i na režii, Octava ze Zolovy morality Pod pokličkou či Dostojevského Hráče, jenž propadne ruletě.
Do hrobu v kostýmu
Ještě stihl vzít do náruče oslnivě krásnou Mexičanku Maríu Félix ve filmu Louise Buñuela Horečka stoupá v El Pao, pak se od něj štěstěna odvrátila. Krátce po natáčení mu tělo vypovědělo službu. Lékaři spekulovali, že si z exotických lokací přivezl nebezpečné améby, jež napadly játra, diagnóza po operaci byla ale mnohem horší: rakovina.
Třicáté sedmé narozeniny už neoslavil. Od 40. let natočil téměř třicet filmů, nevídané číslo za tak krátký čas. Jeho žena Anne mu věnovala dvě knihy. Pohřben byl stylově – v kostýmu Rodrigeze z Corneillova Cida.
„Máme zvučných talentů. Ale jen dva umí zahrát opravdu velké role: Jean Marais a Gérard Philipe,“ napsal Jean Cocteau.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
