Kdy jste navázal vztah s vařením?
Už v dětství, kdy jsem dědečkově hospodyni, mé milované náhradní babičce Tonynce, koukal přes rameno a „přivařoval“.
Improvizujete v kuchyni? Muži často nevaří podle kuchařek, ale se sklenkou vína v ruce, a pak pokrm chytá chuť i podobu sám.
Já nevařím s vínem ani pivem. (smích) Moc neimprovizuji, mám své osvědčené recepty a s těmi je to jako s přáteli. „Neopouštěj staré známé pro nové…“
Je pro vás vaření relax?
Určitě. Když si chci odpočinout, zahlásím doma: „Jdu si zavařit…“ Žena vyklidí kuchyň a já se vyřádím. Většinou je to na chatě, kde vařím ve velkém. Svolám kamarády a debužírujeme.

Oč přicházejí muži, kteří kromě čaje neumějí uvařit nic?
O přízeň žen. Ženu podle mne vždy dostane jídlo uvařené od muže. Samozřejmě vyjma jídla v restauraci.
Jste klasik? Máte oblíbené recepty, které využíváte stále dokola, nebo hledáváte originalitu a taky něco nového?
Jsem jasný klasik. Mám širokou škálu jídel, takže se neopakují příliš často a nepřejedí se. Pravda ale je, že od doby, kdy vařím s Lubošem, jsem pár jeho receptů už vyzkoušel a s pochvalou.
Oldřich Navrátil v pořadu 7 pádů Honzy Dědka:
Vaříte manželce Monice?
Vařím. Ne, že by to moje žena neuměla, ale nedávám jí moc prostor, pokud jsem doma.
Kdo je u vás doma vládcem kuchyně? Hlasujte v anketě pod článkem.
Kdo z vás je větším pánem kuchyně, nepřetahujete se o linku a sporák?
Už na začátku našeho vztahu jsme rozpačitě stáli u kuchyňské linky a moje žena to vyřešila hláškou: „Chceš vařečky, nebo šroubováky?“ Já vyhrkl vařečky, a tak to u nás zůstalo. Já vařím, ona kutí a opravuje. A oba nás to baví.
Kterým jídlem vždy svou manželku potěšíte?
Jakýmkoli kromě pečeného bůčku. Je vděčný strávník.

Kniha Beze ztrát ukáže čtenářům, že se vše, co nakoupíme, vypěstujeme, dá zužitkovat. Je vám to přirozené, nebo podléháte módnímu šetření?
Na módu v jídle nedám. Už dávno se snažím nevyhazovat potraviny, takže rubrika Beze ztrát je moje srdcovka.
Daří se vám vždy spotřebovat vše? Nebo tu a tam něco zbude a vás to zlobí…
Někdy se to stane, ale opravdu málokdy. Nezlobím se, protože z chyb se člověk poučí.
Jak se natáčelo Bylo nás pět?
S kuchařem Lubošem Rychvalským máte v pořadu Receptář prima nápadů rubriku Beze ztrát. Recepty v knize jsou nové, nebo souhrnem těch televizních?
Na to se zeptejte Luboše. Já si recepty, které jsme spolu vařili, nepamatuji. Geniálně je vymyslel Luboš a za to před ním smekám. Využije s velkou fantazií opravdu všechno a výborně to chutná i vypadá.
Máte ve zmíněné knize oblíbený recept?
Zkoušel jsem už různá pesta a banánový chlebíček.

Chalupaříte na Vysočině. Pěstujete a následně sbíráte, zavařujete či uskladňujete?
Přesně tak, v sezoně jsme téměř soběstační. Sbíráme, češeme, uzobáváme, zavařujeme, uskladňujeme a rozdáváme…
V kuchařce jsou recepty na využití plevele. Do vaření s ním či z něj jste se už pouštěl?
Vy jste si nikdy nedala do polévky sedmikrásku? Zkuste to, neuděláte chybu. A na jaře špenát z prvních kopřiv je také výborný.
Lidé jsou stále ve spěchu, častokrát běží s bagetou v ruce, narychlo jedí ve fastfoodu nebo u počítače či s mobilem. Pro vás je čas spojený s jídlem posvátný?
Neřekl bych posvátný, ale rád jím v klidu. Pravdou je, že někdy si na celodenní natáčení beru bagetu, ale ne tu kupovanou. Doma si bagetu vyrobím pěkně sám. Hodně zeleného a hezky proložit sýrem a slaninou. Omlouvám se výrobcům baget, ale tu koupenou u benzinky bych do pusy nedal. A nejpříjemnější je, když se u stolu sejde rodina a přátelé.
Co vás v souvislosti s jídlem, vařením, vyloženě rozčiluje?
Neuvědomuji si. Kupované bagety jsem zmínil… Snad jen, nemám rád vlažnou polévku. Ta musí být horká. (smích)