Prozradíte, kolik jste zhubla kilogramů?
Vidíte, to by mě taky zajímalo. Popravdě nevím, kolik to ve výsledku bylo, a ani nevím, kolik vážím dnes. Číslo na váze mě nezajímá. Je to pět let, co jsem se sebou začala něco dělat. Ze začátku to bylo o tom dát pár kilo dolů a cítit se líp. Během prvního půl roku se ale najednou můj cíl změnil. Chtěla jsem svaly a dril. S tím poprvé přišla i myšlenka závodit ve fitness.

„Potkali jsme se náhodou v jednom klubu v Chomutově, kde byl Vláďa s týmem,“ prozradila v knize Ženy za zády o setkání s manželem, Marie Růžičková.
Marie Růžičková: Krizi jsme měli, zlatokopka nejsem. A vzhled? Vím, kdy přestat

Co vás k hubnutí vedlo? Vzpomenete si na osudový okamžik, po kterém jste se do toho pustila?
Ten si pamatuju velmi dobře. Myslím, že to zažil každý z nás. Období, kdy se vám v životě začne hroutit úplně všechno. Najednou není nic, kvůli čemu by se vám chtělo ráno vstávat. Máte dvě možnosti. Buď se v tom budete utápět, nebo seberete poslední síly. Člověk musí mít pevný základ. Věděla jsem, že musím začít u sebe, a tak jsem začala. Hledala jsem fitko, kde bych se cítila dobře a kde bych mohla začít se sebou něco dělat.

Co vám nakonec pomohlo? Dieta, cvičení, případně jiná kombinace?
Víte, nemám ráda, když někdo používá slovo „dieta“ v běžném životě. Stále mám pocit, že většina společnosti se stravuje ve fast foodech, a když jim pak dáte na talíř rýži, brambory, maso, ryby, ovoce, zeleninu…, jsou v křeči a považují to za „dietu“. Přitom tohle jsou běžné potraviny, které bychom měli konzumovat. Není to žádná dieta. Jde přeci o příjem a výdej. Jíst a přitom dostat tělo do kalorického deficitu tím, že budete provádět jakoukoli fyzickou aktivitu. Za mě tedy nejlepší kombinace jíst a cvičit.

Měla jste okamžik, kdy jste hubnutí chtěla vzdát?
Myslím, že ne. První výsledky byly vidět brzy. Byla jsem sama sobě motivací. Jak se nyní udržujete ve formě? Dnes k tomu přistupuji zase trochu jinak. Dlouhé roky jsem trávila veškerý svůj volný čas na tréninku. Momentálně si zacvičím už jen rekreačně. To, co jsem dokázala natrénovat za týden, mám dnes rozvrženo do měsíce.

Nyní je Zuzka sama se sebou spokojená:

Zuzana KozákováZuzana KozákováZdroj: se svolením Zuzany Kozákové

Co na vaši změnu říkalo okolí. Kdo si jí jako první všiml?
Myslím, že ze začátku mě většina lidí v mém okolí nebrala vážně. Je to logické. Pokusů zhubnout bylo moc, nikdy jsem ale pořádně nevěděla, jak na to. Později, v době velkého boomu sociálních sítí, si už začali všímat všichni. Na sociálních sítích jsem v komentářích četla, jak mi někteří fandí a pak tu byli i „hateři“. Od těch jsem se třeba dočela, že jsem mužatka.

Nepustil se do hubnutí někdo s vámi?
Měla jsem několik sparingů, od kterých jsem se učila. Motivovali mě. A pak přišla moje kamarádka Ivanka, která můj progres sledovala, že chce taky. (smích) Šlo jí to pár měsíců a pak přišla s tím, že je těhotná. To už chtělo jiný trénink a naše cesty se rozešly. Každá jsme měla jiný cíl.

Anežka Rusevová
Anežka Rusevová: Role nevzhledné a obtloustlé už mi vadily, tak jsem zhubla

Co byste poradila ženám, které by chtěly zhubnout, ale zatím se k tomu neodhodlaly? Jak by měly začít?
Musí alespoň trochu chtít. Kde je vůle, tam je cesta. A pokud někdo neví, jak začít, nebát se oslovit někoho, kdo tomu rozumí.

Kde se ideálně vidíte za pět let?
Za pět let? Určitě v Praze, tady mám základnu. Doufám, že i nadále budou mými profesními nástroji hlas a mikrofon. V následujících letech chci pracovat na tom, abych zrealizovala své plány a chystané projekty. Bude to chtít zase vůli a disciplínu. Stejně jako u cvičení a hubnutí.