„S popelavým výrazem v obličeji se vězeň letmo zadíval na pobledlé tváře davu zírajícího na něj a na černě oblečeného kata. Exekuce trvala třicet vteřin,“ napsal dobový tisk o poslední francouzské veřejné popravě gilotinou.
Eugen Weidmann se narodil 5. února 1908 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině německého exportního podnikatele, ale po vypuknutí první světové války, do níž jeho otec narukoval, byl svěřen do výchovy svých prarodičů.
Ti na něj zřejmě nestačili, takže už v dětství začal krást. Když mu bylo dvacet, skončil poprvé ve vězení – dostal pět let za loupež, které si odpykával ve věznici v Saarbrückenu v německo-francouzském pohraničí.
Zde se seznámil se dvěma muži, kteří se později stali jeho zločinnými komplici, Francouzi Rogerem Millionem a Jeanem Blancem. Po propuštění společně naplánovali zločinný podnik, který je měl dlouhodobě zajistit: únosy boháčů navštěvujících Francii, jejich okradení a likvidaci. Za tím účelem si trojice pronajala vilu v Saint-Cloud nedaleko Paříže, kterou vydávala za své sídlo.
Jejich první pokus skončil neúspěchem, protože turista, jehož se hodlali zmocnit, je překvapil odhodlaným odporem a donutil je, aby ho nechali jít.
Další zločin provedli v červenci 1937, kdy se Weidmann v Paříži seznámil s dvaadvacetiletou tanečnicí Jean De Kovenovou z New Yorku, která přijela do Francie navštívit svou tetu Idu Sackheimovou.
De Kovenovou vysoký hezký Němec dokonale ohromil. Svým přátelům napsala: „Právě jsem se setkala s okouzlujícím Němcem pronikavého intelektu, který si říká Siegfried. Možná z toho bude nějaká wagnerovská role, kdo ví? Zítra se s ním sejdu v jeho vile na krásném místě nedaleko slavného panství, které Napoleon věnoval Josefíně.“
Při následné schůzce si údajný Siegfried s De Kovenovou ve vile zakouřil a nabídl jí sklenici mléka. Dokonce se od ní nechal i vyfotit jejím novým fotoaparátem (ten se později našel vedle jejího těla a na vyvolaných snímcích se ukázal její vrah). Žádnou roli od něj ale nezískala. Namísto toho ji uškrtil a zahrabal v zahradě. Kromě tří set franků v hotovosti měla dívka u sebe 430 dolarů v cestovních šecích – ty zločinná skupina poslala milence Rogera Milliona Colette Tricotové, aby je směnila za hotovost.
Ida Sackheimová pak obdržela vyděračský dopis, v němž ji trojice informovala o údajném únosu její neteře a požadovala 500 dolarů za její návrat.
play_fill
Sackheimová okamžitě informovala dívčinu rodinu a do Francie přicestoval Jeanin bratr Henry. S pověřením svého otce Abrahama byl ochoten nabídnout odměnu 10 tisíc franků, ale nikoli únoscům, nýbrž komukoli, kdo rodině poskytne informace, které by vedly k Jeaninu vypátrání (dopis únosců pravděpodobně vzbudil u De Kovenových oprávněnou nedůvěru).
Prvního září téhož roku spáchal Weidmann další úkladnou vraždu. Najal si řidiče Josefa Couffyho, aby ho odvezl na Riviéru, a v lesích nedaleko francouzského města Tours ho střelil do týla. Pak ukradl jeho auto a 2500 franků.
Další vražda přišla jen o dva dny později. Spolu s Millionem vylákal Weidmann pod záminkou pracovní nabídky do jeskyně v lese u Fontainebleau soukromou zdravotní sestru Janine Kellerovou. Tam ji opět zabil střelou do týla a okradl ji o 1400 franků a diamantový prsten.
Podle téhož scénáře pak pokračovala skupina ve vraždění dál. 16. října si Weidmann s Millionem domluvili schůzku s mladým divadelním producentem Rogerem LeBlondem, jemuž slíbili investovat do jednoho z jeho představení. Namísto peněz však čekala mladého muže už osvědčená střela zezadu do hlavy, po níž přišel o peněženku, v níž vrazi našli 5000 franků.
Dne 22. listopadu Weidmann zavraždil mladého německého Žida Fritze Frommera, se kterým se znal ještě z vězení (Frommer tam byl pro své antifašistické názory). Opět ho zabil ranou do šíje a jeho tělo „pohřbil“ v suterénu vily v Saint-Cloud, v jejíž zahradě zakopal i De Kovenovou.
O pět dní později spáchal Weidmann svou poslední vraždu. Realitního makléře Raymonda Lesobrea popravil svým zavedeným způsobem ve vile, kam ho vylákal pod záminkou jejího prodeje. Tato vražda vynesla pachateli pět tisíc franků.
Poslední zločin se však stal vrahovi osudným, protože v Lesobreově kanceláři našla policie Weidmannovu vizitku s adresou domu v Saint-Cloud. Dva detektivové francouzské Sûreté ho proto přišli vyslechnout, a když ho nezastihli doma, rozhodli se na něj počkat.
Weidmanna po návratu do vily jejich přítomnost překvapila a nenadálou situaci se rozhodl řešit násilím – oba muže pozval dovnitř, tam se však náhle otočil s pistolí v ruce a začal střílet. Vypálil celkem třikrát a zranil oba detektivy, ti však nebyli tak snadnou kořistí jako jeho předchozí důvěřivé oběti. Přestože přišli neozbrojeni, podařilo se jim srazit útočníka na zem, načež ho ve rvačce omráčili kladivem, které naštěstí leželo nablízku. Sériový vrah byl konečně zatčen.
Při výsleších Weidmann vzorně spolupracoval a přiznal se ke všem vraždám, včetně vraždy Jean De Kovenové, nad níž jedinou vyslovil lítost. Prý v slzách prohlásil: „Byla něžná a vůbec nic netušila… Když jsem jí sáhl po krku, zhroutila se jako hadrová panenka.“
Soudní proces s Weidmannem, Millionem, Blancem a Tricotovou začal ve Versailles v březnu 1939 a patřil k největším své doby. Weidmann a Million byli odsouzeni k trestu smrti, Blanc dostal dvacet měsíců vězení a Tricotová byla osvobozena. Millionův trest byl později změněn na doživotí.
Weidmannově popravě přihlížel i Christopher Lee, budoucí britský herec a představitel nejslavnějších a nejcharismatičtějších záporáků filmového plátna, Drákuly, Sarumana, hraběte Dookua, Rocheforta a řady dalších. O 50 let později si zahrál slavného pařížského kata Sansona, který použil gilotinu jako první v historii.
PODCASTY A VIDEA
