Poprvé se o Stohánku v písemných materiálech hovoří v roce 1431, ale jeho historie neměla dlouhého trvání — poslední zmínka pochází z roku 1453 a krátce poté patrně zanikl. V roce 1760 v jeho zbytcích vznikla poustevna; o ní se zmiňuje spisovatelka Karolína Světlá ve své povídce Poslední poustevnice. 

V povídce líčila, kterak byla pomocníkem poloslepého poustevníka přestrojená žena, jež sem utekla ve strachu z kupce, kterému sloužívala. Pak ji nahradila jiná pomocnice a poustevník Jeroným musel pro nemravný život roku 1773 odejít. Poté poustevna osiřela.

Dnes se na vrcholu dochovaly tesané zbytky dvou místností. Ve stěně po pravé straně schodiště je k nalezení 16 prázdných výklenků bývalé křížové cesty. Na jihovýchodní straně proti vchodu se nacházel oltář s malovaným očistcem.