Tato zjištění by mohla vědcům pomoci lépe porozumět znepokojivým sluchovým halucinacím, doprovázejícím duševní onemocnění, jako je schizofrenie.

Spiritualisté zvládají "hlasy" lépe

Spiritualistické zkušenosti spojené s "jasnovidectvím" a se "slýcháním hlasů" - tedy s viděním nebo slyšením něčeho, co nemá vnější podnět a co je připisováno duchům zesnulých - zkoumá hned několik vědních oborů. Zajímají například antropology zkoumající náboženské a duchovní zážitky různých národů, nebo vědce studující patologické halucinace.

Za studiem těchto jevů je zejména snaha o lepší chápání toho, proč někteří lidé, kteří prodělali takový zážitek, jej označují za spirituální zkušenost, zatímco jiným se jeví takové prožitky nepříjemné a berou je jako poruchu svého duševního zdraví. 

"Spiritualisté mají sklon k tomu informovat své okolí o neobvyklých sluchových zážitcích, které jsou pozitivní, setkávají se s nimi od raného věku a později je dokážou často ovládat," uvedl podle serveru Science Alert psycholog Peter Moseley z Northumbrijské univerzity ve Velké Británii.

"Správné pochopení rozvoje tohoto jevu by nám mohlo pomoci také v lepším chápání situace lidí, pro něž jsou tyto sluchové halucinace tísnivé a kontrolovat je nedokáží."

Začíná to v mládí…

Moseley s spolu se svým kolegou, psychologem Adamem Powellem z Durhamské univerzity ve Velké Británii, oslovili 65 lidí z britského Národního svazu spiritualistů, kteří se považují za jasnovidecká média, a dále 143 zástupců běžné populace, které rekrutovali pomocí sociálních sítí.

Všechny oslovené pak zapojili do výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, čím se spiritualisté odlišují od široké veřejnosti, jejíž členové (většinou) netvrdí, že slýchají hlasy mrtvých. Výsledky svého výzkumu vědci zveřejnili v titulu "Duševní zdraví, náboženství a kultura" ("Mental Health, Religion and Culture").

Celkem 44,6 procenta spiritualistů hlásilo, že slyší hlasy denně, a 79 procent z nich uvedlo, že tyto zážitky tvořily součást jejich každodenního života. A zatímco většina konstatovala, že slyší hlasy ve své hlavě, 31,7 procenta uvedlo, že hlasy přicházely také zvnějšku.

Výsledky byly podle obou vědců zarážející. V porovnání s běžnou populací se u spiritualistů objevila mnohem vyšší víra v nadpřirozeno a naopak nižší zájem o to, co si o nich myslí ostatní lidé.

První zážitky se "slýcháním hlasů" prodělali spiritualisté obecně jako mladí, v průměru ve věku 21,7 roku, přičemž se v naprosté většině nacházeli v situaci, kterou vědci označují jako "vysokou míru absorpce", tedy pohroužení se do sebe. Jde o stav, kdy se lidé úplně ponoří do svého mentálního světa a do duševních úkolů nebo činností, popřípadě do změněného stavu mysli. Pak záleží na tom, jak účinně dokáže tento svět kolem sebe "vyladit". 

Kromě toho spiritualisté častěji než druhá skupina uváděli, že jsou náchylní k zážitkům podobným halucinacím. Vědci také zaznamenali, že tito lidé se před svou zkušeností s těmito zážitky nijak nezabývali něčím jako duchovno; spíše na ně narazili až poté, když začali hledat odpovědi na to, co se jim děje.

Jde o učení a touhu

V obecné populaci se taková vysoká míra pohroužení velmi úzce pojila s vírou v nadpřirozeno, ale většinou ji neprovázela žádná, nebo jen velmi malá náchylnost ke sluchovým halucinacím. Přičemž v úrovni víry v nadpřirozeno a v náchylnosti k vizuálním halucinacím nebyly podle výzkumu v obou skupinách žádné rozdíly.

Podle obou vědců tyto výsledky naznačují, že vnímání "hlasů mrtvých" s vysokou pravděpodobností nijak nesouvisí s tlakem vrstevníků ani se snahou dosáhnout pozitivního sociálního přijetí a nepromítá se do něj ani ovlivnitelnost vírou v nadpřirozeno. Místo toho někteří jedinci přijímají spiritualismus jednoduše proto, že odpovídá jejich zkušenostem a má pro ně osobně smysl.

"Naše zjištění hodně vypovídají o učení a touze. Zdá se, že zásady spiritualismu dávají našim účastníkům smysl, protože jim pomáhají objasnit jak mimořádné zážitky z dětství, tak časté zvukové jevy, které coby praktikující média zažívají," uvedl Powell.

Všechny tyto zkušenosti podle něj vycházejí spíše z toho, že tito lidé k nim mají určité sklony nebo schopnosti již od raného dětství, než že by jenom věřili, že člověk dokáže, pokud se dostatečně snaží, kontaktovat mrtvé.

Další výzkum by se měl podle obou vědců zaměřit na celou řadu kulturních kontextů, které by mohly pomoci onomu tajemnému vztahu mezi absorpcí, vírou a zvláštní spirituální zkušeností s duchy šeptajícími do ucha porozumět lépe.