O osobě sv. Ludmily toho příliš nevíme. Jisté není například místo, odkud pocházela, zda to skutečně bylo z okolí Mělníka. Kosterní pozůstatky historikům ukázaly, že to musela být silná žena, což prozrazuje i věk její tragické smrti – bylo jí zhruba 60 let.

„Antropologové zjistili z náznaků, že měla mírný předkus, což je typický jev pro nejstarší generace Přemyslovců. Pravděpodobně to tedy byla ona, kdo výrazně ovlivnil vzhled rodu. K tomu i navenek neznatelné, ale rovněž pro Přemyslovce typické srůsty lebečních švů,“ popsal historik Jakub Izdný z Univerzity Karlovy, autor monografie o svaté Ludmile. Ludmila se vdávala zřejmě v patnácti letech a měla tři syny a tři dcery.
Kombinace metod
Stejný tým, který na podobě světice podílel, už před časem zrekonstruoval podobu synů svaté Ludmily, přemyslovských knížat Spytihněva I. a Vratislava I. a pracoval ve složení Cicero Moraes, Jiří Šindelář, Jan Frolík a Martin Frouz.

„Cicero Moraes využil kombinaci dvou trojdimenzionálních metod rekonstrukce obličeje, metody anatomické a metody hloubky měkkých tkání,” řekl před časem ČTK geoinformatik Jiří Šindelář.
Metoda anatomická využívá skutečnosti, že lebka poskytuje jednoznačné informace o úponech jednotlivých svalů. Metoda měkkých tkání využívá znalosti tloušťky měkkých tkání na předem definovaných konkrétních místech na lebce.